Čas na report ze srazu, který se konal již včera, ale po návratu z něj mi než na report zbývaly síly tak na teleport do postele.
Celý týden jsem se krom páchání profilů na Vánoční Vílu a panice z toho, jak nic nestíhám do deadline, věnovala i vytváření kostýmů pro rychle se blížící Halloween sraz pořádaný Kvičkou. Klidně na sebe prozradím i to, že Hedvíkův kostým jsem šila celou cestu v autobuse :)
Rozhodla jsem se totiž, že tam všechny propašuju zamaskované za houby. Nevěřila jsem tomu, ale povedlo se! Moje houby byly sice jen dvě muchomůrky Armand a Marius a dva hříbkové Zoe a Hedwig. Už na autobusové zastávce si ráno nějaká procházející paní hladila naše kloboučky :)
Jen s počasím to vypadalo bledě. U nás doma bylo všude slizko a vypadalo to, že další slizko na nás bude co nevidět padat. Naštěstí čím blíže Praze, tím lepší počasí bylo.
Cesta proběhla bez problémů, až na to, že s námi řidič jel tak trochu jako s hnojem a mě neustále při tom šití něco padalo z rukou :) Na nádraží jsme se také dostali a kupodivu tam ani nebyli první! YAY! Neb se v celé Praze vrtá a busy a vlaky a všechno krom létajících koberců jezdí pozdě i my se nakonec seskupily trochu později. Ne že by to bylo na škodu. Kde se sejde víc BJD fandů pohromadě, huby se nezavřou :)
Vyrazilo se metrem na již tradiční Vyšehrad.
Počasí nám přálo, až byl hic, a já jsem mohla vesele sázet v parku houby.
Hedwig: Hele list! Takový doma nemáme!
Armand: Není blbý, růst takhle uprostřed louky?
Marius: Není to jedno?
Zoe: My jsme rebel mushrooms a můžeme všechno!
Kdybych měla ten den pokaždé kdy uslyším následující frázi:
HELE, HOUBA! JÁ DO NÍ KOPNU!
dát pětikorunu, nevracím se jen švorc ale v mínusu.
Naštěstí ale do hub nikdo skutečně nekopal, obvykle se ukoply samy a krom mě je zodpovědně stavěla na nohy ještě Rolni.
Opodál se čekalo na Santu, Teda na Boxtrolla. Alenka a Sebastian mu hodlali nadiktovat svá přání, protože jednat je lepší s předstihem. Takže kde ještě není Santa, je i Boxtroll dobrej!
Alenka: Takže já si k Vánocům přeju...
Itsuiyo: Já ale ksakru nejsem-!
Sebastian: Nezdržuj to moc, sestro! Já byl stejně hodnější!
Itsuiyo: *sigh*
MeiMeii, ty máš dneska úžasnou manikůru! To je krakelovací lak?
MeiMei: Ne.
MeiMei: To jsem si takhle dokonale okousal a to dokonce poslepu!
Zatímco dokumentuji, jak moje houby stále stojí, v pozadí letí anděl. Ne nahoru, ale facefirst do náručí majitelky.
Tímto se stává tato fotka mým favoritem :)
Erik: Vyzpovídej se ze svých hříchů, mé dítě.
Bess: Tolik času nemáme, radši na to rovnou vlítneme.
Erik: *must-resist-looking-at-her*
Rolnička si zabavila Maria, aby ho mohla používat asi jako slunečník.
Odešla jsem si zasadit hřiby do nejbližšího místa vzdáleně připomínajícího les a vrátila se včas přesně na hromadné focení. Ukořistila jsem tedy tuto skupinovku bez majitelů.
A pak se začaly foťáky věšet na Kérona, dokud nevypadal jako futuristický vánoční stromeček. Seklo mu to šíleně! A tak fotil a postupně ze sebe ty ozdoby sundaval. V mém foťáku byla tato fotka, kde stojím nádherně socially hawkward stranou.
Přísahám, že se za mě ještě někdo šteloval, udělala jsem místo a pak ta osoba zmizla!
Byla jsem už moc velká lemra na krok vlevo? Byla!
Všechna fota jsou případně na rajčátku
V parku se nejprve odpojila skupinka akutně hladovějících a vyrazili za potravou. Nato já se s další partou vydala až rovnou do čajovny. Odtud nemám fotky skoro nikdy. Nedostatek světla mi to komplikuje, ale zase jsem viděla, jak se fotí po tmě. Jen je k tomu třeba dvou smartphonů. Vlastním jen jeden dumbphone, takže smůla.
Krom masaly, na kterou se vždycky těším, jsem si objednala jakési raw placičky. Musím uznat, že jsem pochybnosti teda měla, ale byly super. Obvykle totiž v Andělské čajovně krom čajovníka nic k sežrání není. Toho dne jsme zde působícího pána s Rolničkou vyhodnotily tak, že je to přesný Spike, jen tak o metr vyšší.
Jako vždy se zde děly věci nevídané. Klobouky hub se stěhovaly z hlavy na hlavu. Kvička převazovala nejdříve Vincenta a poté Iplehouse JID slečnu, jíž jméno jsem zapomněla, ale tohle převázání mě nejvíc zaujalo. Proč totiž dělat věci jednoduše, když to jde i složitě. Tím se asi v Iplu teď řídí, aby dělaly život majitelů jejich dolls zajímavějším. Naprosto chápu, že vám s doll pošlou montážní návod :)
Kéron na mě vytasil meče! A to setsakra ostrý a vymakaný meče. A Armand dostal Itsuiyovu krabici, takže na mě chvíli z díry pro oko zoufale čouhal jeho nos. A moje houby vyhrály! Nejdříve jsem měla v plánu něžně a zdvořile odmítnout, ale BJDK placka se neodmítá! Připla jsem ji Hedvíkovi a ten se jí honosí doteď.
Někdy v ten moment se již můj mozek začal měnit v houbovou smaženici, konzistencí i schopností uchovat myšlenku.
Vyvstala otázka, jak přezdívat dolly penisům, a o komplikovanosti jejich instalace do kalhot. V dalším dotazníků na Vílu tedy pánové mohou čekat otázku "Na které straně ponášíte". Máte linglong nebo lingshort? Případně jak velký máte chleba a do jaké nohavice si ho strkáte.
Navždy se mi vrylo do paměti, že Vincentova bunda je vážně sexy!
Zašla jsem si nakonec za Spikem ještě pro Machamilkshake a neodvratně jsem tím inspirovala Kvičku dát si ho taky. Itsu se jal v koutě pomlouvat Kvičku, neb mu nevzala s sebou triko a to nejprve s Benem, ale pak byl dobrej kdokoli ochotný naslouchat a kdo by byl na pindy lidí zvyklejší než kněz. Náhodou, kdyby nikomu nic neřekl, mohl být za Boxtrolla exhibicionistu a rozhalovat plášť na kolemjdoucí v parku.
Lidé se postupně vytráceli a nakonec i naše skupinka dostala hlad. Vyrazila jsem s Erizu a ... jakto, že dokážu zapomenou i jméno člověka, se kterým půl dne konverzuju?! No neva. Ale naše trojice statečných zakotvila v KFC. Nikdy jsem totiž neměla kuríto a cítila děsnou potřebu si ho vyzkoušet!
Erizu se nakonec i přes svou bolest hlavy rozhodla mě doprovodit až na vlak. Ještě jsem taky pořídila snídani jakože na dnešek a správně tušíte, že jsem jí použila místo oběda. Od nasednutí do vlaku se z mých zážitků stala šmouha a pamatuju si až to, jak se snažím trefit klíčem do zámku. Nesprávným klíčem, BTW :)
Takový tedy byl můj den. Klobouček jsme nikdo neztratil. Sraz jak vyšitý 10/10 would go again!