Halloween BJD meet

   Čas na report ze srazu, který se konal již včera, ale po návratu z něj mi než na report zbývaly síly tak na teleport do postele.

   Celý týden jsem se krom páchání profilů na Vánoční Vílu a panice z toho, jak nic nestíhám do deadline, věnovala i vytváření kostýmů pro rychle se blížící Halloween sraz pořádaný Kvičkou. Klidně na sebe prozradím i to, že Hedvíkův kostým jsem šila celou cestu v autobuse :)

   Rozhodla jsem se totiž, že tam všechny propašuju zamaskované za houby. Nevěřila jsem tomu, ale povedlo se! Moje houby byly sice jen dvě muchomůrky Armand a Marius a dva hříbkové Zoe a Hedwig. Už na autobusové zastávce si ráno nějaká procházející paní hladila naše kloboučky :)

   Jen s počasím to vypadalo bledě. U nás doma bylo všude slizko a vypadalo to, že další slizko na nás bude co nevidět padat. Naštěstí čím blíže Praze, tím lepší počasí bylo.

   Cesta proběhla bez problémů, až na to, že s námi řidič jel tak trochu jako s hnojem a mě neustále při tom šití něco padalo z rukou :) Na nádraží jsme se také dostali a kupodivu tam ani nebyli první! YAY! Neb se v celé Praze vrtá a busy a vlaky a všechno krom létajících koberců jezdí pozdě i my se nakonec seskupily trochu později. Ne že by to bylo na škodu. Kde se sejde víc BJD fandů pohromadě, huby se nezavřou :)

   Vyrazilo se metrem na již tradiční Vyšehrad.

Počasí nám přálo, až byl hic, a já jsem mohla vesele sázet v parku houby.

Hedwig: Hele list! Takový doma nemáme!

Armand: Není blbý, růst takhle uprostřed louky?

Marius: Není to jedno?

Zoe: My jsme rebel mushrooms a můžeme všechno!

Kdybych měla ten den pokaždé kdy uslyším následující frázi:

HELE, HOUBA! JÁ DO NÍ KOPNU!

dát pětikorunu, nevracím se jen švorc ale v mínusu.

Naštěstí ale do hub nikdo skutečně nekopal, obvykle se ukoply samy a krom mě je zodpovědně stavěla na nohy ještě Rolni.

Opodál se čekalo na Santu, Teda na Boxtrolla. Alenka a Sebastian mu hodlali nadiktovat svá přání, protože jednat je lepší s předstihem. Takže kde ještě není Santa, je i Boxtroll dobrej!

Alenka: Takže já si k Vánocům přeju...

Itsuiyo: Já ale ksakru nejsem-!

Sebastian: Nezdržuj to moc, sestro! Já byl stejně hodnější!

Itsuiyo: *sigh*

   Mezitím jsem průběžně kontrolovala zdáli stav svých hub, přistihnout Meie za mřížema a zamilovala se do tohoto stvořeníčka patřící Babakat:

MeiMeii, ty máš dneska úžasnou manikůru! To je krakelovací lak?

MeiMei: Ne.

MeiMei: To jsem si takhle dokonale okousal a to dokonce poslepu!

Zatímco dokumentuji, jak moje houby stále stojí, v pozadí letí anděl. Ne nahoru, ale facefirst do náručí majitelky.

 Tímto se stává tato fotka mým favoritem :)

Erik: Vyzpovídej se ze svých hříchů, mé dítě.

Bess: Tolik času nemáme, radši na to rovnou vlítneme.

Erik: *must-resist-looking-at-her*

Rolnička si zabavila Maria, aby ho mohla používat asi jako slunečník.

Odešla jsem si zasadit hřiby do nejbližšího místa vzdáleně připomínajícího les a vrátila se včas přesně na hromadné focení. Ukořistila jsem tedy tuto skupinovku bez majitelů.

A pak se začaly foťáky věšet na Kérona, dokud nevypadal jako futuristický vánoční stromeček. Seklo mu to šíleně! A tak fotil a postupně ze sebe ty ozdoby sundaval. V mém foťáku byla tato fotka, kde stojím nádherně socially hawkward stranou. 

Přísahám, že se za mě ještě někdo šteloval, udělala jsem místo a pak ta osoba zmizla! 

Byla jsem už moc velká lemra na krok vlevo? Byla!

Všechna fota jsou případně na rajčátku

   V parku se nejprve odpojila skupinka akutně hladovějících a vyrazili za potravou. Nato já se s další partou vydala až rovnou do čajovny. Odtud nemám fotky skoro nikdy. Nedostatek světla mi to komplikuje, ale zase jsem viděla, jak se fotí po tmě. Jen je k tomu třeba dvou smartphonů. Vlastním jen jeden dumbphone, takže smůla.

   Krom masaly, na kterou se vždycky těším, jsem si objednala jakési raw placičky. Musím uznat, že jsem pochybnosti teda měla, ale byly super. Obvykle totiž v Andělské čajovně krom čajovníka nic k sežrání není. Toho dne jsme zde působícího pána s Rolničkou vyhodnotily tak, že je to přesný Spike, jen tak o metr vyšší.

   Jako vždy se zde děly věci nevídané. Klobouky hub se stěhovaly z hlavy na hlavu. Kvička převazovala nejdříve Vincenta a poté Iplehouse JID slečnu, jíž jméno jsem zapomněla, ale tohle převázání mě nejvíc zaujalo. Proč totiž dělat věci jednoduše, když to jde i složitě. Tím se asi v Iplu teď řídí, aby dělaly život majitelů jejich dolls zajímavějším. Naprosto chápu, že vám s doll pošlou montážní návod :)

   Kéron na mě vytasil meče! A to setsakra ostrý a vymakaný meče. A Armand dostal Itsuiyovu krabici, takže na mě chvíli z díry pro oko zoufale čouhal jeho nos. A moje houby vyhrály! Nejdříve jsem měla v plánu něžně a zdvořile odmítnout, ale BJDK placka se neodmítá! Připla jsem ji Hedvíkovi a ten se jí honosí doteď.

   Někdy v ten moment se již můj mozek začal měnit v houbovou smaženici, konzistencí i schopností uchovat myšlenku.

   Vyvstala otázka, jak přezdívat dolly penisům, a o komplikovanosti jejich instalace do kalhot. V dalším dotazníků na Vílu tedy pánové mohou čekat otázku "Na které straně ponášíte". Máte linglong nebo lingshort? Případně jak velký máte chleba a do jaké nohavice si ho strkáte.

   Navždy se mi vrylo do paměti, že Vincentova bunda je vážně sexy!

   Zašla jsem si nakonec za Spikem ještě pro Machamilkshake a neodvratně jsem tím inspirovala Kvičku dát si ho taky. Itsu se jal v koutě pomlouvat Kvičku, neb mu nevzala s sebou triko a to nejprve s Benem, ale pak byl dobrej kdokoli ochotný naslouchat a kdo by  byl na pindy lidí zvyklejší než kněz. Náhodou, kdyby nikomu nic neřekl, mohl být za Boxtrolla exhibicionistu a rozhalovat plášť na kolemjdoucí v parku.

   Lidé se postupně vytráceli a nakonec i naše skupinka dostala hlad. Vyrazila jsem s Erizu a ... jakto, že dokážu zapomenou i jméno člověka, se kterým půl dne konverzuju?! No neva. Ale naše trojice statečných zakotvila v KFC. Nikdy jsem totiž neměla kuríto a cítila děsnou potřebu si ho vyzkoušet!

   Erizu se nakonec i přes svou bolest hlavy rozhodla mě doprovodit až na vlak. Ještě jsem taky pořídila snídani jakože na dnešek a správně tušíte, že jsem jí použila místo oběda. Od nasednutí do vlaku se z mých zážitků stala šmouha a pamatuju si až to, jak se snažím trefit klíčem do zámku. Nesprávným klíčem, BTW :)

   Takový tedy byl můj den. Klobouček jsme nikdo neztratil. Sraz jak vyšitý 10/10 would go again!

little Prague story

   Už si pomalu začínám připadat jako v tom vtipu: Dobrý den, nemáte trochu pití? Já mám takovej hlad, že bych u vás i přespal. Pokaždé, když Rolničce někoho vezu nebo si někoho naopak kradu se unintentionally pozvu na oběd. 

   Abych to měla zajímavější, zvládla jsem si popojet o zastávku jinam a ještě ke všemu jinou tramvají, ale dobrý. Google kecal a Kubánské náměstí už není konečnou zastávkou dvaadvacítky. Zblblá jako kamzík na rovině jsem se nakonec dostala na místo určení a prohlédla si ten fuj kostel na Čechově :)

   Na to, jak zodpovědně jsem se chystala, jsem Augustovi samozřejmě zapomněla přibalit ten plášť.

   Vrátila jsem tedy Augusta, seznámila se s novými členy rodiny a přivezla si domů růžožidli, rýmu a čokoládový muffin. Taky pár fotek a poučení, že před Andořany se musí mluvit opatrně. Všechno totiž berou doslova a VŠE bude použito proti vám. Ale příjemně se s nima drbe. Nakonec jsem byla doprovozena až na bus.

   Teď tedy k těm mála fotkám, co se mi povedlo nerozmazat.

Elva

Všechno jde. Prostě musíte chvíli honit ocas a pak stojí.

Durzu nikdo honit nemusel, stál hned.

Armand si zase trochu zvednul sebevědomí, že je někde nejvyšší.

Ale Váli ho bez námahy zamáčkl, kam patří. Aby nám nepřerostl přes hlavu :)

   Je mi teď trochu líto Scara. Augusto se vrátil po dlouhé době a pln dojmů a pravděpodobně to do něj bude všechno hustit dlouho do noci. Provázej tě síla, Scare :)

pac a pusu

aleen

I'm DONE with my third assassin

   Tento týden jsem stihla spoustu věcí :) Odstěhovat kamarádku, pohřbít fíkus, odvést kočku na technickou (pravidelnou veterinární kontrolu), vyléčit si morybundus a spoustu škrábanců a znova se usmířit s kočkou. Ale hlavně se nám konečně povedlo skoncovat s Augustovým outfitem.

   Nepovažovala jsem ho za kompletní, dokud nebude mít i ty tmavé tkaničky a tak jsem s matkou prohrabala šuple šňůrek. Během této akce mi bylo řečeno, jak dokážu být náročná a otravná :) Hnědé byly vždycky nevhodně hnědé a černé moc nově vypadající černé, moc tlusté, moc tenké. Kdo by byl čekal, že blbé tkaničky do bot budou takový dobrodrůžo.

   Konečně se nám povedlo přeinstalovat je a znovu Augusta obout.

Augusto: šněruj, šněruj, už mi mrzne noha.

Elena: Nebuzeruj. Není to tak jednoduchý.

Elena: Navíc jsou stejně strašně velký. Tyhle s klidem naboso obuju.

Augusto: To kecáš.

Elena: Tak čum na drát!

Augusto: Dobře. Ale víš, co se říká o chlapech s velkou nohou :)

Ty být chlap, tak si s tímhle nádobíčkem akorát tak počůráš kolena.

Elena: To sis tyhle boty pořídil, abys vypadal jakože dočůráš až do západního Německa?

Augusto: No původně spíš protože jsou pohodlný, ale když tak o tom přemýšlím...

A jak tedy vypadáme?

Vzadu takto, kdy se mě kolegové ptali, proč tam má v erbu nakreslenej ten květák a rukolu.

Náhodou je to "květ" a listy kapradí!

Vypadá v tom beztak víc roztomile než jakkoli nebezpečně :)

Ale kdo mu tady ještě jednou nahlas řekne Veverko, tomu sežere z jednohubek všechny olivy!

Párátko už má nabroušený! 

   Měla bych se sice chystat k odjezdu na zítra, ale odpadám. Všechno mu zítra ještě vyžehlím a budu doufat, že se cestou nepomuchlá. Našťouchám veškerou elektroniku do nabíječek a budu doufat v nejlepší... hlavně nezaspat třeba :)

pac a pusu

aleen

almoooost there

    Hurá. Super, že jsem s morybundem musela chodit do práce (odtud jsem ho koneckonců přinesla), ale trpělivá léčba konečně nese své ovoce. Tímhle tempem se ho do konce týdne naprosto zbavím... a budu si moct chytit jiný, nějaký lepší.

   Augusto už má hotové skoro všechno, jen rameno pláště ještě chybí. Za všechno může zase ten morybundus. Když totiž šijete něco ze dvaceti částí, nejhorší, co se vám může stát je... ano, kýchnete si :) Papírové střihy všude, látkové kousky všude. Švanda na celé odpoledne.

   Hned o víkendu, co jsem dodělala kápi a všechny ty pozlacené blbinky, jsem se Augusta pokusila vyfotit klasicky assassin style.

Zjistila jsem tak následující: 

1. Ukecat ho k této póze znamená naslibovat mu hory doly.

2. Musím ještě posunout patenty na kápi, aby si líp sedla.

3. Dodělat na té kápi ten hrotík, protože to není dost vidět.

4. Tkaničky. BRRRR. Potřebujeme tmavé tkaničky.

   A krom této fotky jsem měla ve foťáku ještě několik dalších. Kolegyně se totiž nutně potřebovaly pokochat. V pohodě, dokud se někdo nezačal rozplývat nad jeho zoubky. Foťák tedy udělal kolem stolu další kolečko a Marcela ho oficiálně pasovala na Veverku. ANO! Přesně tak mu od teď budeme přezdívat :) Ku jeho velké nelibosti.

   Fakt, že se má práce na jeho outfitu chýlí ke konci, Augusta inspirovala k "veverčí" přípravě na zimu. Nahrabavá si k sobě postupně spoustu věcí, krom těch, ve kterých přijel.

Augusto: Rozhlídneme se kolem. Určitě by se tu dalo ještě něco ztopit, až se aleen nebude dívat.

Já ti dám "ztopit"! Rolnička nás přerazí. Se jí na prahu objevíš na drakovi a s krosnou blbostí na zádech... se slovy 'neboj, další nábytek za náma letí na tom druhým draku.'

pac a pusu

aleen

morybundus!

   Přesně ten jsem o víkendu chytla. V pondělí jsem dotáhla domů s tím, že to o volnu vylečím. Ne že by se tak úplně povedlo. I přes tento handicap jsem se obklopena kapesníčky přemluvila k nějaké té aktivitě :) Prostě musím! Kdyby tu Augusto musel zůstat vážně až do Vánoc, zdejší žárlík (čti Armand) by z toho lezl po zdi. Jakože už teď k tomu má slušně nakročeno.

   A krom toho morybundu, neb neštěstí chodí vždycky po třech: V úterý odešel kabel k foťáku a večer mi padla z police zlatá barvička a urazilo se jí zavírání. Kabel jsem naštěstí hned objednala a barvu sebrala do náhradního kelímku včas, ale i tak *facepalm* 

   Tak a teď už kam daleko jsme to dotáhli?

Augusto a již známý manekým, flaška sake :)

Vím, vím. Flash picture is flashy *sigh*

moc tmy moc brzo.

   Na sobě má zatím stále provizorní tuniku s kápí, aby mu připadalo, že alespoň něco má. A vůbec se za to nestydí. It's called fashion, bitch, look it up!

   Vrchní tunika už zbývá jen z fáze přejetého zviřátka podšít a sešít švy. Ještě jednou jí objedeme zlatem a je to. Pás jsem někde odložila, ale je. Kápě se teprve rodí a schne... na jiné flašce od chlastu, jak jinak :) Čeká nás nejpracnější blbinka, tedy složit XY částí ramene pláště. Už mě jímá hrůza.

Zpátky k dílu!

pac a pusu

aleen

another layer of MSD onion is done

   Už jenom dvě vrstvy a hotovo. Cibule hadr! Člověk by brečel a to ani neloupe, ale vrství :)

   Pořád se to zdržuje. Když mě nespolkne práce, spolknou mě známí, případně les. Les nás dneska i přes mé navigační schopnosti ani nechtěl vyplivnout! Nakonec jsme i něco našli, doufejme, že je to jedlé. S naprostou jistotou poznám jen bedlu :)

   Konečně ale Augusto mohl svléknout lahev a já ho nasoukala do tuniky. Vyfotila. Ale něco je špatně!

vrtalo mi to hlavou dobrou minutu, přitom by i blbec uhodl hned :)

Elena: Přísahám, že jsem ty rukávy měřila správně, jak to že jsou tak dlouhý?

Augusto: No schválně, jestli na to přijdeš.

Elena: FUJ do řiti! Mě se zdálo, že se po mě před chvilkou něco sápalo.

Tady máš nakonec radost, když zjistíš, že po tobě leze jen pavouk.

Augusto: Mohla bys jim ušetřit cestu a podat mi je?

all errors undone

Na záda už není tak záživný pohled.

Kdyby se vám zdálo, že mi utíká ze záběru, tak nezdá. Asi si chvátá pro párátko.

 Assassin totiž má správně pózovat se zbraní v ruce a on tu nic jiného nemá.

   No a teď vážně. Už jste někdy přesvědčovali stát rovně někoho, kdo má jednu nohu kratší? Nemyslím jen o chlup, ale o tři chlupy chlupy s medvěda a jeden z hrabáče kapského. Peklo!

pac a pusu

aleen

fight for attention

   Dnes se mi povedlo zaspat tak, jako už dlouho ne. Vzbudil mě až telefon. Než jsem stihla volajícího sprdnout za to, že nás budí takhle blbě brzo v neděli, ozvalo se z druhé strany matčino "No kde vězíš?! Mělas přijet na oběd, ne?" Ok. Tak holt budeme snídat oběd :) O to větší error to byl, že venku nebyl ani mráček, slunce peklo a já nic. Za trest jsem dostala za úkol vyvětrat Augusta, aby si ho matka mohla pořádně prohlídnout.

   Zjistili jsme, že nejsme jediní pozvaní na oběd a sousedovic kocour se pozval též. A nebyl nadšen, že se mu Augusto nasáčkoval na JEHO flek a chtěl se matce v klíně rozvalit i přes Augusta. Bylo mu v tom včas zabráněno.

Augusto: To se, krucinál, musíš tak vtírat, tlustoprde? Se uhni!

Kulich: Ticho buď! Mám jen masivní kožišek! Navíc já se vtíral první... už od rána. 

Kdo mě v týhle domácnosti nepustí na klín se může jít bodnout!

Kolichův vtěr ale nebyl dost intenzivní. Oběd nedostal, tak si šel jakože něco ulovit.

Morčátka z něj mají akorát srandu a už se ho ani nebojí. 

Do huby se  mu nevejdou a navíc byl už jednou přistižen, jak jim vyžírá ze zrní granule.

Považují ho za další divný morčátko.

pac a pusu

aleen

almost there

   Se snažím naučit postup na takovou blbůstku, co bych si ráda zařadila do repertoáru do Vánoční Víly. Učila nás to Dáši máma a líbilo se to hlavně kočce. Můj první pokus se od předlohy liší hlavně tím... že se jí vůbec nepodobá. Pobavit tím nemůžu, neb bych tím pak ve Víle ztratila moment překvapení. Ale mám i publikovatelné věci. 

Podšito, obráceno, vyžehleno a od rána schnou barvičky.

Dnes to máte ještě bez Augusta, ale upřímně 

flaška plná sake stojí líp než Augusto i za střízliva

nehrozí tak, že by se barva někde otiskla nebo setřela.

pac a pusu

aleen

tiny step forward

   Kdo by to byl tušil, že se s tím budu tak mazat, že? Teď mám navíc další problém. Kočka si vymyslela novou zábavu a polohu pro pohodlný spánek. To si tedy sednu k notebooku, natáhnu ruce ke klávesnici a hned mi na ně lehne zvíře! Dosáhnu jen na mezerník, šipky a touchflek. 

   A právě pro takovéto zoufalé situace existuje appka klávesnice na obrazovce :) Píše se s tím ohavně, ale funguje to. Jen napsat jedinou větu trvá věky, když u toho musíte šolíchat kočku za ušima NOSEM!

   Přes veškeré svízele hnuly jsme i s assassinem a poseskládáno máme až k podšívce. Už jenom všít a bude to. Navíc se povedl i plášť, jež zrovna u jeho nohou čeká na pozlacení.

Samozřejmě by tu už nejradši lítal v tunice naruby, ale bylo mu to zakázáno.

Tak. A teď někdo otevřete ledničku nebo zachřestěte s pixlou granulí, protože kočka se ještě nezvedla a já musím do práce.

pac a pusu

aleen

sewing with the speed of an average snail

   Včera jsme vyrazili do lesa skoro ještě za tmy. Všichni vědí, že houby nerostou, jenom aleen a soudruh Říček se prostě musí jít přesvědčit osobně. Dopoledne jsem se tedy místo šití procházela po lese. Navíc bych stejně nefigurovala jako houbař, všichni kámoši mě do lesa tahají jako GPS. Nenašli jsme jedinou houbičku, ale zato spoustu "hřibů podpapíráků". A to jsem málem přišla pozdě do práce.

   Po práci tedy nastal čas límce. Na ryze noční tvořivý záchvat vypadá vcelku dobře, ne? Hned jsme ho všily.

Augusto: Ne že bych si stěžoval, ale...

Augusto: Proč to má ty zlatý knoflíky i zevnitř?

Elena: Nehuč! Ve tři ráno bys taky začal nažehlovat kdeco kdekam!

Dnes budeš rád, jestli rukávy přijdou kam mají.

   Pravda no. Tohle byl menší error. Naštěstí nebude vidět. Nejdřív se pozlatím až k lokti a teď tohle?! Můžu být ráda, že jsem se neprobudila se zlatýma tečkama nažehlenýma ještě někde na těle :)

pac a pusu

aleen

stage 2; roadkill

   Fotoaparát by na výletě s kamarádkou celý víkend. Samozřejmě se vrátil až teď v noci, tedy foto stojí za starou bačkorku, ale pro představu, jak jsme s tunikou pokročili.

  

   Vypadá to sice jako přejeté zvířátko, ale je to schnoucí assassinská spodní tunika před sešitím. Dnes se pozlacovalo, až se z nás kouřilo. Jsem zvědavá, jak zítra stihnu, když na mě čeká peklo všech pekel :) narvat ruflíky do límce.

pac a pusu

aleen

time to enslave them ALL *evil laugh*

   Zjistlilo se, že Rolničce by se více líbila róba v originální nekaštanovitě kaštanové barvě. Odhlasovaná sice byla ta úplně nejsvětlejší, ale nu což, ještě není pozdě obrátit. Tentokrát tedy musí šít každý, kdo má ruce, jinak tu bude Augusto strašit až do Vánoc. Ráno jsme s Elenou střihly a vyžehlily. Teď otroci makejte!

Nicol: Sleduj, jak si k tomu Hedwig přišije rukávy.

Wendee: Zatím dobrý, ne?

Hedwig: Hušuj! Jde mi to líp, než jsem čekal.

Zoe: Jo! Je zvyklý na šroubovák a najednou mu vrazíte do ruky jehlu.

Augusto: Netvrdil mi někdo posledně, že jsem na tohle levej?

Elena: Ano. Zoufalé situace si žádají zoufalých činů, tak koukej stehovat.

   Máme nastehováno, tak můžeme zase všechno pozlatit. Jdu si na to sehnat Puňťu, ten mi to zmaluje stereo :)

pac a pusu

aleen

little journey from the past

   Při usilovném třídění, jež pokračuje i dnes, se mi podařilo vydolovat lecos, včetně staré karty do foťáku. Dnes se můžu pochlubit s výletem do Klatov a okolí. Bylo to někdy 3-4 roky zpátky a krom Ryby se mnou jel i Aiwa. Má tedy vzpomínky na to, jak jsme se nesčetněkrát ztratili a pět dní v kuse se vraceli na chatu vždy skoro potmě.

Většinu našich cest trávil v přední tašce na mých řídítkách, ovšem bezpečně zazipován.

Hned první den jsme se ztratili na zříceninu s tímhle... komínem?

Hned dvakrát jsme se ztratili do Chlistova, nějak z něj odjeli, jen abysme přijeli z druhé strany. Tak jsme to vzdali a rovnou se tam vykoupali. Akorát Aiwa zrovna neměl plavky, tak jel sledoval čudly mezi lekníny.

My schneme na sluníčku, Aiwa hlídá kola ve stínu.

Dohrabali jsme se až do Velhartic a to hned dva dny po sobě.

A neb nejsme žádní profisportovci, kecli jsme sebou pokaždé, kdy k tomu nějaké místo jen trochu vybízelo.

Moje nohy, Aiwa, Rybí nohy.

Po těch našich výletech se mi strašlivě stýská :( Co se nám změnil pracovní režim, už si ani neškrtneme. To měl ještě Aiwa svojí původní první pruku :) To  už je dávno. Nevím, jestli bych to ještě dala, už nemám zas takovou fyzičku.

No nic. Konec fňukání, zpátky do práce!

Loučíme se obří židlí kdesi z okolí Pohádkové Chalupy.

pac a pusu

aleen

blackmail material

   Dnes jsme naznali, že je nutné udělat trochu pořádek v počítači a uklidit zálohy. Zjistila jsem, kam se mi podělo spousta fotek. Evidentně jsem je přetahovala stylem chváty-chváty a přistávaly všude možně mezi střihy, návody, věci z práce a muziku. Lítalo to tu složka nesložka :) Tenhle úklid bude asi chvilku trvat. Ale hle co se našlo. Cucky z letního srazu 2014 :)

To se takhle proberete v parku na batohu, na sobě máte jen trenýrky a cizí paruku.

A pak začnete přemýšlet, kde jste a jakou tramvají se vůbec dostanete domů.

Když si představíte, že tohle byl Belialův první sraz vůbec a začal takhle... 

Naprosto normální sobotní dopoledne po propařeném pátku?

(Belial patří Erizu)

Také jsem vylovila tu hezkou fotku, kterou jsem považovala za nenávratně ztracenou.

Kterak se Faolan pod vlivem Toshirovi dvořil.

(Faolan patří Erizu, Toshiro ... možná DeiDei a možná kecám)

A zde na fotu z čajovny názorný příklad toho, jak vypadá takový BJD sraz v praxi.

Jen co si sednete, ukradnete něčí doll a držíte, dokud vám ji někdo (obvykle majitel) nezabaví.

V rámci hloučku, v němž se ocitnete si pokecáte a na minimálně jedné fotce budou v pozadí BJD batohy a obaly od foťáků, něčí nohy a polovina sedící postavy. 

Zde ukázka všeho toho v jedné fotce.

(Nigel je Darciin, Ailinon Rolniččí, Armand náš a Kissa též patří Darci)

(vpravo sedí Rolničky Emilly, čí jsou nohy vpravo jsem neidentifikovala)

Ale hlavně se našly fotky z čajky, jež jsou mírně vyděračského charakteru.

Musela jsem Augustovi ukázat, o co přišel, když neviděl Scara v paruce Ailinon nebo Nigela.

Augusto: Vydírání? Pf! To by z něj nevyrazilo ani tři tečky, natož vykřičník.

Augusto: To mi přijde trapnější bejt přistiženej cucat slabý pivo z korbele s pudlem!

No nic. Zpátky do třídění. Tímhle tempem čeká na Augusta spousta zajímavých fotoinformací :)

pac a pusu

aleen