Oct 11, 2015

fight for attention

   Dnes se mi povedlo zaspat tak, jako už dlouho ne. Vzbudil mě až telefon. Než jsem stihla volajícího sprdnout za to, že nás budí takhle blbě brzo v neděli, ozvalo se z druhé strany matčino "No kde vězíš?! Mělas přijet na oběd, ne?" Ok. Tak holt budeme snídat oběd :) O to větší error to byl, že venku nebyl ani mráček, slunce peklo a já nic. Za trest jsem dostala za úkol vyvětrat Augusta, aby si ho matka mohla pořádně prohlídnout.

   Zjistili jsme, že nejsme jediní pozvaní na oběd a sousedovic kocour se pozval též. A nebyl nadšen, že se mu Augusto nasáčkoval na JEHO flek a chtěl se matce v klíně rozvalit i přes Augusta. Bylo mu v tom včas zabráněno.
Augusto: To se, krucinál, musíš tak vtírat, tlustoprde? Se uhni!
Kulich: Ticho buď! Mám jen masivní kožišek! Navíc já se vtíral první... už od rána. 
Kdo mě v týhle domácnosti nepustí na klín se může jít bodnout!

Kolichův vtěr ale nebyl dost intenzivní. Oběd nedostal, tak si šel jakože něco ulovit.
Morčátka z něj mají akorát srandu a už se ho ani nebojí. 
Do huby se  mu nevejdou a navíc byl už jednou přistižen, jak jim vyžírá ze zrní granule.
Považují ho za další divný morčátko.

pac a pusu
aleen





No comments:

Post a Comment