Už si pomalu začínám připadat jako v tom vtipu: Dobrý den, nemáte trochu pití? Já mám takovej hlad, že bych u vás i přespal. Pokaždé, když Rolničce někoho vezu nebo si někoho naopak kradu se unintentionally pozvu na oběd.
Abych to měla zajímavější, zvládla jsem si popojet o zastávku jinam a ještě ke všemu jinou tramvají, ale dobrý. Google kecal a Kubánské náměstí už není konečnou zastávkou dvaadvacítky. Zblblá jako kamzík na rovině jsem se nakonec dostala na místo určení a prohlédla si ten fuj kostel na Čechově :)
Na to, jak zodpovědně jsem se chystala, jsem Augustovi samozřejmě zapomněla přibalit ten plášť.
Vrátila jsem tedy Augusta, seznámila se s novými členy rodiny a přivezla si domů růžožidli, rýmu a čokoládový muffin. Taky pár fotek a poučení, že před Andořany se musí mluvit opatrně. Všechno totiž berou doslova a VŠE bude použito proti vám. Ale příjemně se s nima drbe. Nakonec jsem byla doprovozena až na bus.
Teď tedy k těm mála fotkám, co se mi povedlo nerozmazat.
Elva
Všechno jde. Prostě musíte chvíli honit ocas a pak stojí.
Durzu nikdo honit nemusel, stál hned.
Armand si zase trochu zvednul sebevědomí, že je někde nejvyšší.
Ale Váli ho bez námahy zamáčkl, kam patří. Aby nám nepřerostl přes hlavu :)
Je mi teď trochu líto Scara. Augusto se vrátil po dlouhé době a pln dojmů a pravděpodobně to do něj bude všechno hustit dlouho do noci. Provázej tě síla, Scare :)
pac a pusu
aleen
No comments:
Post a Comment