first piece of assassin oficially done!

   Včera se nám tu nehoda ve vchodě postarala o menší adventure time. Požárek a pak plyn? Výborně. Nikomu se nic nestalo, trocha paniky a na chodbě smrad, jako když se stonožka zuje. Ze včerejška jsem tedy neměla krom větrání a řvoucího vystresovaného zviřátka v přepravce nic. Ani fotku, protože smrad se fotí blbě. Vůbec jsem nezáviděla těm chudákům, co jsem je dnes ráno slyšela vstávat na šestou do práce. Co naplat.

   Dnes oproti tomu, jsme zvládli konečně trochu pohnout s Augustovou košilí! YAY! Nikdo není nadšenější než on. 

Elena: A pak, že s tím nikdy nebudem hotovi. Co na to kritický oko?

Augusto: Jo jo. Šlo by to.

   Také jsme pomalovali pás u kalhot první vrstvou. Ta teprve schne, takže je beztak dříve než ve středu hotové mít nebudeme. Už má alespoň košili, tedy už to s ním nebude ak k nevydržení.

   Kočička se pro případ další evakuace raději zdržuje na batohu rovnou.

   Upozorňuji, že jsem jí připravila pelíšek, aby se mohla slunit! Dokonce jsem ho i posouvala spolu s putujícím sluncem (._.) Nic není tak pohodlného jako spousta zipů a přezek.

pac a pusu

aleen

visiting "wildlife"

   Matka nás pozvala na návštěvu. Já jela na langoš a pišingr. Augusto se jel podívat na morčátka. Byl totiž pozván, aby údajně nemusel jenom čučet v útrobách mé sluje. Neměl v hlodavce přílišnou důvěru a zdál se spíš připraven dát se na útěk. Nechápejte to špatně, na potkanech běžně jezdí do práce, ale vyžraný a chundelatý myši bez ocasů viděl prvně. To ale nevěděl, že jména našich morčátek jsou Strašpytel a Ještěvětšístrašpytel.

   I po půlhodině se mu povedlo vylákat z boudy jen jedno. Změnili jsme tedy taktiku.

   Stačilo zakleknout za trs a počíhat si na ně. A do toho se ozvala matka: "On na ně jakože vidí? Svým jediným okem zakrytým vlasy? To mu nemůžeš půjčit alespoň sponku nebo skřipec?!" Chudinka malá, všichni do něj akorát rejou! 

   Alespoň se "podíval" ven.

Pac a pusu

aleen

watching pait dry

   Dnes se opět nedělo nic zajímavého. Domalovala jsem strop a stále čekám na nějaký záchvat inspirace ohledně mraků. Nechci nic the-Simpsons-style. Vlastně si ani nejsem tak jistá, jestli vůbec nějaké chci. Řešila jsem oblačné dilema tak usilovně, že se mi z toho přetrhl náhrdelník.

   Zatímco jsem ho opravovala, všimla jsem si hrstky korálků na dně košíčku. Takové hezky modré jsou, to by mohlo klapnout. Rozhodla jsem se, že by šlo uplatit Chiquitu, aby konečně sundala tu "elfí zbroj". Takže. Not ipressed.

Chiquita: To budeš muset víc přitlačit, abys mě uplatila. Nic nevracím!

   Jak to z ní sundat a nepoužít násilí? Co takhle jí zkusit ukecat? 

   Jenže místo rozumného ukecávání si tihle dva spolu nerozumně šeptali. A výsledek? Musím jí předat zbytek barvy. Děsí mě to, protože je jí ještě polovina vanilkové zmrzliny. Nicméně nejspíš nakonec vyhraje. Stejně by mi zbylá modrá barva byla na nic.

   Dobrá tedy. Vyhráli jste. Barva je vaše. Chci si vzít elfí zbroj zítra do práce, hodí se mi k šatům... Ale bojím se. Moc se bojím.

pac a pusu

aleen

i feel so blue!

   Zavrhla jsem všechny ostatní práce a rovnou si šla vyzkoušet šmoulí džus na strop. Jenže znáte to. Říkáte si, obarvím ještě kousek a ještě kousek a najednou bác, půl stropu je na modro. Zkušební kousek level: aleen  :)

   Nakonec jsem to dotáhla na skoro celý strop. Chybí mi už jen kousek nad počítačem a nad běhnou. To je zítra otázka hodiny. Achjo. Jedna ze zapatlaných prasklin je pořád tak výrazná. Možná tam nakonec místo mraku namaluju čáru s tím, že nad domkem zrovna proletělo letadlo. Až budou sousedi luxovat, bude iluze i se zvukovým efektem! To by šlo, ne?

   Sorry. Dnes žádné dolls, všichni jsou raději zalezlí. Ne že bych s tou barvou moc cákala, ani nejsem nijak zvlášť špinavá... Kecám! Mám modrou i mezi zubama! Ale výsledek se mi líbí. Lepší, než kdyby to bylo jednolité. Jen lustr je v tom šílený!

   Jako borec nakonec. Kočka si opravdu užívala malířského igelitu. Válela se v něm a kritickým okem hodnotila mou práci.

pac a pusu

aleen

Smurf yourselves, the smurf is comming!

   Rozhodli jsme se namíchat si trochu modrého z nebe, aby bylo co dát na strop, než začneme kutit. Kromě odborníka na modrou jsem přizvala dva odborníky na míchání. A správně tušíte, že se mi tu obrovskou kovovou věc Chiquitě nepovedlo sebrat.

Chiquita: No míchej míchej. Máš ve vanilce hrudky a já už tam chci nalít tu pixlu barvy.

Aiwa: Nechceš to tam nalít celý, že ne?

Augusto: Mám závažnejší otázku. Ta věc, co má kolem krku, to je nějaká obdoba elfího brnění, či co?

Chiquita: Přesně tak! A je to tradiční elfí zbroj, kterou nosíme výhradně do boje a když si doma malujeme stropy.

Augusto: A assassiny bude někdo kritizovat za "extravagantní" vzhled?! 

Aiwa: Ježkova noho. Snad si jí to nesežral?

. 

   S Chiq se musí opatrně. Chytí se, čeho může a nachytá kohokoli na čem může! Nakonec jsme společnými silami začali přilévat barvu a tvořit psychedelické obrazce.

   Kdybych nakonec měla nad domkem takovéhle nebe, to by teprve bylo něco... akorát by to možná citlivějším jedincům způsobovalo epileptické a různé další záchvaty všeličehos. Takže radši ne. Mícháme dál.

Chiquita: Pořád je to málo modré. Musíme  přitvrdit!

Augusto: Je třeba zakročit.

Aiwa: Souhlas.

DISCLAIMER: No Smurfs were hurt to make this color happen.

Chiquita: Hezká, ale pořád se mi zdá nějaká málo modrá. Kde mám barvu?

   Barvu vzal Augusto a pak spolu s Aiwou vzali kramle. Nic lepšího udělat nemohli. Mě se naopak šmoulí modř zdá být až moc modř. Bohatě postačí.

   Když jsem opět vylezla na schůdky, abych si barvu v koutě vyskoušela, při bližším ohledání stropu jsem našla další dvě praskliny. Malování se odkládá, jde se (-_-) už zase (-___-) zamazávat. Do toho přišel kamarád na kávu. Přinesl z kuchyně hrnky, když už jsem měla otevřený kelímek tmelu v ruce a usilovně mazala. Slyšela jsem jen překvapené lapnutí po dechu a pak, "Proč, proboha, patláš ten jogurt na strop?!" Ještěže mi nehodil kafe na zem!

   Samozřejmě! Nová osvědčená technika na praskliny. Jogurtem se na ně musí :)

   

   Škoda. Nestihla jsem si tak ozkoušet barvu, když jsem musela čekat, až jogurt ztvrdne.

pac a pusu

aleen

my shiny things keep disappearing

   Jakmile se u mě objeví rozložené jakékoli nové cetky případně už rozložené na komponenty, znamená to, že jsem zrovna přijela od mámy. Slušně jsem zmokla. Když vás matka pozve na oběd, jedete, i kdyby venku padaly žiletky. 

   Doma mě čekalo ještě rozmotávání a třídění... a zabavování, očividně. Chiquita si totiž všimla jednoho přívěšku. Mintová (nebo jak říká Erizu,"zubně pastová") je vedle tmavomodré hojně zastoupena v jejím šatníku.

Chiquita: Naprosto super. A teď to zmenši!

A nemysli si, že ti to vrátím, i kdyby se ti to nepovedlo.

   No. Svoje ponožky jsem musela vyprat na devadesát, aby se srazily na její velikost. Na kolik asi budu muset vyprat tohle?

pac a pusu

aleen

Simsala bum! Gipsum!

   Došla jsem si koupit tmel stylem: "Potřebovala bych sádru, ale takovou tu instantní. V kyblíčku." Fichtl starší už má bohaté zkušenosti s celou naší rodinou. Zatímco jeho syn pozvedl obočí, děda kývl a hned mi to podal. Ano. Den, kdy aleen zjistila, že instantní sádra se jmenuje šlehaný tmel! 

   A šla jsem si šlehnout... tmel na strop.

Damien, Toya, Jinx a Fae

Čekala na mě tato banda. Ne pomocníků! Ručičky už jim šly dozadu rovnou, Spíše je zaujalo podkroví jako takové, neb se tam v budoucnu už asi nepodívají. 

Jinx: Já zůstanu, potřebuješ odborné rady. Než ti propadne soused škvírou na hlavu.

Jinx: Rada číslo jedna. Tohle není jen na otevření kbelíku! Normální lidé tmel nanášejí špachtlí.

   Ale nám nenormálním to jde prsty líp. Ještě jednou to zítra přemáznu a je to. Mezitím se v druhém koutě odehrával hon na pavouky. Kdo by to byl řekl, že tu bude tolik pavučin. Přísahám, vymetla jsem je už minulý týden.

Toya: Určitě zalezl sem. Budeme mít domácího mazlíčka!

Damien: Nevím, jestli se těším.

Fae: Nemusíš, já tam nic nevidím.

   Nuž, když může mít Chiquita krysu, proč ne. Tady žije hafec pavouků a jakmile podkroví zastřešíme, nejspíš se jich tam nastěhuje ještě víc. Cítím s Damienem. Taky nevím, jestli se na to těším.

pac a pusu

aleen

at least i have an excuse at the ready :)

   Včera nás celou rodinu spolkla zahrada. Ne že by něco z užitných plodin rostlo (co mohlo, horkem pošlo), ale roste plevel a zčervenalo sem tam nějaké to rajče, ostružina. Celý víkend sbírám střídavě plevel a slimáky a docházím do té práce, která mě živí :)

   To neznamená, že bych na BJD práce ani nesáhla, ale musím se přiznat: BJD jsou děsně zrádná věc! Myslíte si, že pracujete, ale po hodině si uvědomíte, že si jen prachsprostě hrajete!

   Nakonec se mi povedlo pohnout s kalhotami, takže assassin neběhá s tak úplně holou a vyfasoval dokonce nějaké to rajče. Už jenom domalovat pásek, opoutkovat a najít někde tu kůži, kterou jsem měla připravenou pro nohavice.

pac a pusu

aleen

mini slave driver

   Malý assassin už by se tu nejradši producíroval v assassinském, ale nemůže. Sice sem tam nějaké to bodnutí přežil, ale když vás bodají špendlíky opravdu na každém kroku. To se potom nedá pracovat. Dnes jsem... ho sice opět nepřemluvila stát normálně, ale už jsme se dohodli s drakem na řetízku na spolupráci. Alespoň někdo :)

Augusto: Super. To už si můžu sundat gatě?

Elena: No, posluž si, ale ještě tak den dva tu budeš běhat s holou.

   Pravda. Přece se kvůli němu nepřetrhneme :) Ještě nemá ani rukávy a už by chtěl kalhoty.

pac a pusu

aleen

calm before the storm

   Konečně jsem uhnala otce k nařezání desek do středu domku. Nakonec jsme nařezali všechny, takže teď ode mě bude mít na nějakou dobu pokoj. Vlastně všechno nařezal sám, já se k pile nemohla přiblížit a nesměla se na ní ani podívat, dokud se ještě točila. Koneckonců tenhle stroj v naší rodině sežral už tři prsty, z toho jeden dokonce dvakrát! Respekt musí bejt! Tedy fungovala jsem jako podavač, odnašeč, uklizeč.

   Jako správná zlá mamina jsem všechny spodní pokoje nacpala harampádím, protože "stavět" bych ráda začala odshora: střechu. A na to mi už nejednou návštěvou bylo řečeno, že bych měla nejdřív vymalovat strop. Jistěže. Je to v pořadí na mém TO DO LIST, který mi raketově rychle roste.

Na fotu je přibližně polovina věcí, které už mám a také neruš- když-pracuju Elena:)

Nakonec jí budu muset doslova obezdít, jak to tak vypadá.

   Pak jsem se zeptala, jestli ještě máme nějaké dýhy. Ráda bych z nich podlahy. Bylo mi řečeno, že jsou na půdě, kde ovšem už nikdo 8 let nebyl. "No potěš!" pomyslela jsem si, sebrala odvahu a vyrazila. 

   Škoda, že jsem s sebou neměla foťák, je to tam takové správně hororové. Hororový je i stav dýh, z nichž některé jsou starší než já, leží tam netknuté a střecha očividně někde tekla, pak se přesunuly a spadl na ně půlmetr prachu. Po troše vrtání se v nich se nakonec několik dobrých najde. Nepřejte si vidět, jak jsem vypadala, když jsem odtamtud odcházela. Chodící pavučina obalená prachem!

   Pro dnešek toho mám dost! Jdu se odmočit do vany.

pac a pusu

aleen

Pretending actual work

   Domázla jsem třpytky na stůl. Opět jich nepatrné množství ulpělo i na lemu košile. Ale co dělat, zatímco košile schne? Trochu jsme upravily střih a Augustovi připravily na kalhoty.

   Elena se sice tváří jako kakabus, ale taky byste se tak tvářili, kdyby vaše pracovna neměla ani jednu zeď a šicí stroj se vám válel po zemi. Navíc se bude muset brzo stěhovat do přízemí, možná totiž konečně dojde na nějaké ty stavitelské práce. Nevím, jestli se těším.

pac a pusu

aleen

One step at a time

   Polovinu dne jsem strávila lovem materiálu pro dollí domeček, ale nakonec jsem se stejně dokopala k límci a ozdobám košile. Límec je oficiálně hotov, jen uschnout. Lem na košili je jen základ a navíc nedodělaný. Nejsem s barvami zase tak šikovná, jak jsem si myslela. Mám zlaté nejen štětce, ale i pravítko a polovina stolu se roztomile třpytí. O třpytkách na rukou raději ani nemluvě. 

   A vím. Crappy picture is crappy :( Je tu tma.

   Ale nelžu. Hele. Nějaká ta zlatá barva JE i na té košili :)

pac a pusu

aleen

what the furniture?

   Přišla jsem z práce domů s tím, že si jen na chvilku kecnu na gauč, odpočinu si a začnu tvořit. Omyl. Během vteřiny mi na klíně přistála kočka. A jak všichni víme, když kočička spinká, kočička se nebudí! Co mi tedy zbylo dělat. Dosáhla jsem jen na tužku, list papíru a polystyrenový proklad, co jsem si přinesla z práce. Při troše snahy jsem nakonec dosáhla na košíček se šitím a exacto nůž.

   Kočka stále hrála těžce komatózní, takže jsem si jakžtakž nakreslila nožky k Myšky -ehm- pohovce? Můžu tomu tak říkat? Začala jsem tedy "tesat" prototyp nožiček. můj chrnící handicap mi neumožnil je správně poměřit. Přijdou mi dost vysoké. Myška si samozřejmě ještě sednout nemůže. "Nožičky" by to nevydržely.

   V košíčku jsem nakonec objevila i připravený polštářek a plátek molitanu. Kočka stále spala, tak jsem připravila "matraci", ušila polštář a vycpala ho zbytkem molitanu. Došly mi možnosti. Na víc už jsem nedosáhla. Naštěstí se micinka rozhodla, že je ten pravý okamžik dostat hlad. Už jsem se začínala bát.

   Alespoň se můžete podívat, jaký že panel jsme to od Bargella dostaly.

 

pac a pusu

aleen

sleeves approval

   Dnešní den jsme s Elenou věnovaly rukávům a konečně jsou hotové. Jen nám je assassino musel schválit. Koneckonců jsou připravené rovnou všít do košile... která se stále netknutě válí na Elenině polštáři. Na všechno dojde.

Elena: Tak co, schváleno?

Augusto: Kritickým okem zkontrolováno a schváleno!

Elena: Skrz ty vlasy zkutečně něco vidíš?

   Eh. Augusto stojí zase jedině se svým typicky "vybočeným bokem". Začíná mi to připadat, jako jeho specialita. Buď stojí jako totální děvka nebo vůbec. A pak jsem si všimla, že drak na přívěšku je obráceně. To je druhá věc na Augustovi, která si vyloženě dělá co chce. LOL. Vzdávám se! Jak to s ním, kruci, ta Rolnička dělá?

   

   Konečně dnes bylo zataženo, dokonce i trochu sprchlo. Dnes se bude dobře spát a to je přesně to, co teď jdeme udělat.

pac a pusu

aleen

day succesfully wasted

   Na to, kolik jsem měla na dnešek plánů :) Nu což, není každý den posvícení. Dopoledne jsem strávila nakupováním a honbou za listovou pilou. Ráno sice vypadalo nadějně, ale odpoledne už bylo stejně horko. Naprosto vyplivnutá jsem dojela domů a protože mamka i tentokrát poslala dárky, pustily jsme se s Myškou do trochy blbuvzdorné práce.

   Nakonec jsem sundala ze skříně polystyrenový kus, z něhož jsem se chystala tvořit už dávno. Stihla jsem ho jen trochu ohlodat do tvaru "jakože odpočívadla"? Uvidíme, co z něj nakonec bude. Myši se líbí.
   Při sundavání polystyrenu na mě vypadl ústřižek látky. Na vás taky něco takhle vypadne a vy se tak ptáte, kde se to tam vzalo? Tady se to stává denně. Tenhle ústřižek jsem dostala kdysi dávno s objednávkou z Bargella. Nicméně ústřižek je oficiálně schválen Myší jako její budoucí polštář. Ehm, až se vyžehlí.
   Z mušlí a perleti musím Mirce stvořit náramek a přívěšky, protože od ní taky každou chvíli něco dostanu. Obě totiž máme slabost pro cetky. Přívěšek na řetízku byl rozbitý, ale povedlo se mi to zakamuflovat, takže ho taky nakonec dostane :)

   Aby dolls nepřišly tak úplně zkrátka, vznikl náramek a dva řetízky.

   Ještě nevíme, kdo který dostane. Jednoduše jsme pracovaly s tím, co jsme dostaly.

   A nakonec budoucí rámečky na fotky pro Hana a Elenu. 

   Potřebují ještě doladit a slepit. Korálky mají fungovat jako podpěry, ale rády odcházejí pryč... a samozřejmě by se do nich hodily nějaké ty fotky...

pac a pusu

aleen

some paintsmearing done

   Dnes jsme opravdu stihly jen ozdobné prostehování a lem rukávů. 

Límec jsme sice ušily, ale nestihly pomalovat.

   Dnes jsem prostě zaspala. Budík budil, ale nevzbudil. To tak bývá, když spíte prakticky v peci, a usnete vprostřed noci. Zato mám pocit, že barva zaschne s naprostou jistotou a velmi rychle.

pac a pusu

aleen

slow and steady

   Augusto přišel zkontrolovat, jak je na tom jeho tunika. Stále neobléknutelná, alespoň šnečím tempem lezeme k cíli.

treasure box

   To takhle jedete nevinně k rodičům na návštěvu a zpátky si vezete tohle :) 

a většinu z toho nakonec stejně dostanou resini.

Dexter, is that you?

   Dnešní den byl oním dnem. 

Yet another assassin in the making

   Je na čase se pustit do práce na outfitu pro Augusta, aby se tu chudák nenudil zbytečně. V tom není problém, nářadí by bylo. Elenina pracovna ovšem sestává z podlahy stropu a podpůrné konstrukce. Nábytek je ve sklepě a látky nabouchané ve vitrině, až přetékají ven.

   My se tím ovšem nenecháme zastrašit a pustíme se do akce!

I needed somewhere to put my balls in

   Tak jsem podnikla první krok kupředu, aby blog nakonec dostál svému jménu. Doteď jsem pořádně neměla kam strčit své koule. A už mám moc koulí. Začal se tedy stavět „domeček“. Všichni už si datlí na čelo. Slyším to až sem a plně to chápu.