Jen jsem z toho začala koktat.
Řekla jsem si totiž, že od momentu, kdy dostanu přidělení, se nebudu blogem rozptylovat. Jak vidno, tak jsem se nerozptylovala. A dovílila jsem teprve včera :) Za tragikomických okolností. Přísahám, že z toho budu mít trvalé následky, ale popořadě.
Tento způsob Víly zdál se mi poněkud nešťastným: jeden z balíčků mi zmizel a druhý se Shana neobtěžovala vyzvednout. Což pro příště: stačí zavolat, upozornit meilem a já tam brnknu a prodloužím úložní dobu! Nic to nestojí a mám takový dojem, že už to teď jde i přes net.
Lexiin balík měl mezitím drobet dobrodružnější Vánoce. Teda z jeho pohledu určo ne. Z mého jo.
Naštěstí všechny mé nezdary šlo léčit domácím vaječňákem a kočičími obklady a v momentu největší krize mi přišel Vánoční pozdrav z Mordoru. Tento.
Hned jsem si ho musela okousat do oválku a pověsila ho.
A jako završení své Vánoční akce jsem se pozvala na oběd k Rolničce... ano ... už zase. Nechala jsem tam jednu bednu s Armandem a s druhou v rukou vyrazila poznávat povánoční Prahu ... čtěte jako nablito-v-každém-koutě Prahu :) Místo do Lexiiných rukou jsem balíček vrazila do rukou jejího souseda a ještě tři bloky odtamtud slyšela nadšené "Pá Pá" od jeho dětí.
Dorazím zpět k Rolničce. A najdu je každého ve svém koutku s noťasem na klíně pařit nějakou roztomile vyhlížející hru. Ze které jsem stihla pochopit jen, že upíři nedělají mrtvolky :) Armand to za celou tu dobu nadšeně sledoval ze svého čestného místa na polštáři a jeho úkolem bylo pravděpodobně fandit Rolničky týmu.
Rolnička uskutečnila další pokus vnutit Aili nějakému partneru. Je pravda, že u Armanda nejspíš napáchá menší škody než na Schirrůovi :)
Jen se nemůžu zbavit dojmu, že ji spíš táhne domů z podařeného večírku, aby mohla doma doztvárnit přibližně tento příběh:
Včera jsem se svými kamarády vyrazila na večírek. Bess jsem řekla, že se vrátím o půlnoci.
"Slibuji, že se nevrátím ani o minutu později!" Prohlásila jsem a vyrazila.
Ale večírek byl fantastický. Drinky, tanečky, znpovu drinky a znovu tanečky, ještě víc drinků ... bylo to tak skvělé, že jsem zapomněla na čas!
Když jsem se vrátila domů, byly tři hodiny v noci. Vcházím do bytu, jako myška otvírám dveře a v tom slyším tu zatracenou kukačku, jak kuká třikrát! Když jsem si uvědomila, že Bess se při tom kukání může vzbudit, zakukala jsem sama ještě devětkrát.
Byla jsem na sebe hrdá, že i když jsem ožralá jak dělo, dostala jsem tak dobrý nápad a podařilo se mi vyhnout nepříjemnostem se spolubydlící! Rychle jsem si lehla a usínala s myšlenkou, jak jsem inteligentní.
Ráno, během snídaně se Bess zeptala, kdy jsem se vrátila z večírku.
A tak říkám, že o půlnoci, jak jsem slíbila. Nic neříkala a ani nevypadala, že by měla nějaké pochybnosti.
'To je skvělé, jsem zachráněna!' pomyslela jsem si a virtuálně otřela pot z čela.
"Víš, musíme vyměnit ty naše kukačkové hodiny."
Zbledla jsem strachy a prám se pokorně: "Aaano? A proč?"
A ona na to: "Víš, dneska v noci kukačka zakukala třikrát, potom nevím, jak to udělala - vykřikla 'Ó Bóže!', znovu zakukala čtyřikrát, vyzvracela se v předsíni. zakukala ještě třikrát a se smíchem upadla na podlahu. Kuknula ještě jednou, šlápla na krysu a převrátila stolek v obýváku. Potom mě poslala do prdele a svalila se do postele. Pak zakukala naposledy a začala chrápat."
(a pak, že mám rozmazaný fotky mazat rovnou, pche!)
Napsaly jsme Lexi, kde má hledat balíček stylem:
"Napiš jí, že jsem balíček nechala u souseda. Takovýho tlustoprda v brýlých se třema dětma na krku."
"Ok."
"Ale připiš tam čislo popisné x, ať jde najisto."
pozvednuté obočí.
"Co když z druhý strany bydlí stejný týpek!"
Pry jsme popis souseda trefily až příliš přesně :)
A na závěr nám Lexi oznámila, že jí první balíček přišel už 22. To mě složilo, protože mám na něj regulérně vypsanou reklamaci... Asi si to pětikilo nechám vyplatit jako odškodné za psychickou újmu. Tu mi tohle prokazatelně způsobilo :)
Abych osvětlila. Jsem ten tydýt, kterýho neskutečně stresí, když nějakou podobnou věc, jako Vánoční Víla nedá do termínu. Představa, že chůďa Gabriel smutně kouká neovílen do zdi, zatímco Charlotka navíleno má, to mi způsobovalo noční můry. Tak jsem tedy šprajcla a celá resinová rodina musela povinně vílit s tím, že už pošta ani omylem a musí se to stihnout tak, abych tam mohla osobně.
Zhebnul stroj a ztratila jsem náprstek. Neskutečná prdel sledovat někoho, kdo je zvyklý v ruce šít jedině s náprstkem, šít bez náprstku. Prostředníček se mi několikrát svlékl z kůže a je v něm dírka, ... protože okem jehly se šije trochu hůř než její špičkou.
Tak tedy mi za dvojí vílení Lexi koupí náprstek. Asi má zvláštní představy o náprstcích, neb jsem pozvaná do Stoklasy, abych si prý vybrala ten pravý. Už vidím, jak tam přijdeme, necháme si na pult vyložit všechny náprstky, které mají ... a já je začnu zkoušet jako snubák. Těším se na to neskutečně.
pac a pusu
aleen
