blackmail material

   Dnes jsme naznali, že je nutné udělat trochu pořádek v počítači a uklidit zálohy. Zjistila jsem, kam se mi podělo spousta fotek. Evidentně jsem je přetahovala stylem chváty-chváty a přistávaly všude možně mezi střihy, návody, věci z práce a muziku. Lítalo to tu složka nesložka :) Tenhle úklid bude asi chvilku trvat. Ale hle co se našlo. Cucky z letního srazu 2014 :)

To se takhle proberete v parku na batohu, na sobě máte jen trenýrky a cizí paruku.

A pak začnete přemýšlet, kde jste a jakou tramvají se vůbec dostanete domů.

Když si představíte, že tohle byl Belialův první sraz vůbec a začal takhle... 

Naprosto normální sobotní dopoledne po propařeném pátku?

(Belial patří Erizu)

Také jsem vylovila tu hezkou fotku, kterou jsem považovala za nenávratně ztracenou.

Kterak se Faolan pod vlivem Toshirovi dvořil.

(Faolan patří Erizu, Toshiro ... možná DeiDei a možná kecám)

A zde na fotu z čajovny názorný příklad toho, jak vypadá takový BJD sraz v praxi.

Jen co si sednete, ukradnete něčí doll a držíte, dokud vám ji někdo (obvykle majitel) nezabaví.

V rámci hloučku, v němž se ocitnete si pokecáte a na minimálně jedné fotce budou v pozadí BJD batohy a obaly od foťáků, něčí nohy a polovina sedící postavy. 

Zde ukázka všeho toho v jedné fotce.

(Nigel je Darciin, Ailinon Rolniččí, Armand náš a Kissa též patří Darci)

(vpravo sedí Rolničky Emilly, čí jsou nohy vpravo jsem neidentifikovala)

Ale hlavně se našly fotky z čajky, jež jsou mírně vyděračského charakteru.

Musela jsem Augustovi ukázat, o co přišel, když neviděl Scara v paruce Ailinon nebo Nigela.

Augusto: Vydírání? Pf! To by z něj nevyrazilo ani tři tečky, natož vykřičník.

Augusto: To mi přijde trapnější bejt přistiženej cucat slabý pivo z korbele s pudlem!

No nic. Zpátky do třídění. Tímhle tempem čeká na Augusta spousta zajímavých fotoinformací :)

pac a pusu

aleen

icky sticky glitter sh*ts

   Mám za sebou pekelný  a dlouhý víkend. Když tři dny čučíte do monitoru 12 hodin denně, už se vám pak moc nechce čučet do něj i doma a smolit něco na blog. Obzvlášť v případě, že se vám nepovedlo vůbec nic smysluplného stvořit, tak jako mě.

   A myslíte, že se dnes polepším? Ne! Místo tvorby jsem musela nakupovat. Na druhou stranu to k něčemu dobré bylo. Povedl se mi husarský kousek. Dostat čtyři icky sticky zviřátka a mít v nich tři stejná! A kdyby alespoň nějaká rozumná, ale hele jakej fujtajbl jsem přinesla domů :)

Nicol: My si ty blyštivé divnosti vážně chceme nechat?

Wendee: Samozřejmě! Vždyť jsou roztomilí.

Nicol: Víš jako co ty věci vypadají?

Wendee: Vím. No a? Gru může mít Mimoňe, tak mi zase máme tyhle...

Nicol: Hovnajse?

Wendee: Eh. No vlastně jo.

Wendee: Jsou to naši přítulní Hovnajsové a jsme na ně hrdí.

   Ještě jsem měla nějaké žluté bodlinaté cosi, ale kočka to ihned po rozbalení zahnala pod nábytek. Někde tady tedy žije a já ho ukážu, až ho vyšťouráme.

pac a pusu

aleen

Wig

   Ráno před prací jsme si se Zoe nastřídačku žehlily vlasy. Jednou já, jednou Zoe. Tak a teď už vím, že vlasy se nejdřív žehlí a pak teprve instalují na helmičku. Není to tak úplně ono. Na druhou stranu, že jsem paručky už cca 3 roky nedělala, mohlo to dopadnout mnohem hůř.

Augusto: Hana trefí, až to zjistí.

Zoe: A proto mu to taky nikdo neřekne, že.

Augusto: Tak hele, já nejsem žádná slepičí prdelka!

Han: Co prosím?! Nová paruka?!

Augusto: Ooops.

Zoe: Eh? Ne-e. Občas vytáhnu nějakou z těch co mám léta, aby se vyvětraly a tak.

Han: Aha. No tak se nenechte rušit, děcka.

Augusto: Bezostyšně lhát smrťákovi do ksichtu. Balls level; zombie.

 Zoe: Nic se nestalo :)

Augusto: Počkej! Kam jdeš.

Zoe: Za tohle? Za tohle teď půjdu určitě do pekla!

   Více škod jsem nestihla napáchat. Po práci jsem totiž v jednu chvilku byla na vanilkovokaktusové (ano, to opravdu existuje) zmrzlině a za chvíli už v Plzni s Rybou vybírala všemožné blbinky od rohožky po zásuvky. Málem mi i ujel poslední autobus dom! Náročné, toto :)

pac a pusu

aleen

bad hair day

   Hanovi ani slovo, ale nejdřív jsem si musela vyzkoušet, jestli vůbec ještě umím dělat paruky. Vylovila jsem zbytečky od Jitule a přepadla jsem Zoe. Ještě před prací dostala helmičku a pak už jen instalovala pramen po prameni. Lepidlu se dnes nechtělo moc schnout a já moc chvátala a několik pramenů se mi divně posunulo, takže to není tak úplně ono. Krom toho jsem zjistila, že nemáme dost modré na celou hlavu. Škoda. 

Augusto: Doufám, že teď alespoň skončí všechny ty narážky na to, jak skrz vlasy nic nevidím.

Zoe: Ale já skrz ty vlasy vidím dobře.

Zoe: Možná trochu modře, ale pořád lépe, než ty.

Augusto: No. Moc ti to nežeru :)

 Jenže večer jsme dojely vnitřek a potřebovaly uhladit ofinku, což šlo jedině takhle :) 

Augusto: Hehe. A teď?

Zoe: Mlč... a odveď mě někam, kde si můžu sednout a nic přitom neshodit.

pac a pusu

aleen

let there be light!

   Včerejšek aby čert vzal :D Nejdřív si k snídani udělám obložený chlebíček a než vytáhnu rolety a udělám kafe, na chlebu už mám jen kyselou okurku a máslo. Na parapetu se mlsně olizovalo zvíře.

(-__-) OK. Chleba s okurkou taky dobrej. A to byl jen kix number one.

   Místo odjezdu na oběd k našim jsem musela čekat na PPL, který nepřijel a ani nezavolal. WTF? Tak tam volám, jakože co a kde a řidič mi tvrdí, že je tam neexistující adresa i telefon. Co prosím? A kdyby PPL nemělo správné číslo, jak by mi asi, do psí hlavy v rosolu, poslali to upozornění s číslem na řidiče?! Neva.

   Druhý pokus dnes už vyšel. Balíček vypadal zajímavě :) Sice správné telefonní číslo, ale divné číslo popisné. Chudák řidič v papírech u sebe měl mnohem lepší mišmaš, jiný telefon i číslo popisné. Pobavila jsem se pak ještě jednou. Za chvilku mi totiž volal zas. Že má pro mě balíček :) Prostě zmotali tři Chotěšovský zakázky dohromady. To mě škrábni :)

   Kix number three nicméně byl, že jsem potkala kámošky matku, kterak zrovna venčila děti. Babča si uvědomila, že nás čeká dlouhá zima a ona nemá co vyšívat. Cestou z procházky nás vcucnul můj byt. Celé odpoledne jsme trávily sháněním vzorů online a jejich tiskem. To vše na tom pomalém křápu, protože na mém lepším noťasu zrovna špunti sledovali Kung fu pandu. 

   Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nic z toho nezaujalo. Dokonce několik těch vzorů na polštáře by se mi strašlivě líbilo v domku jako koberce. Jen by mě asi řachlo, kdybych to měla vyšívat. Večer u mě zvonila Dáša se slovy; "Že mi někdo pohlídá děcka, to mi přijde normální. Ale aby mi někdo hlídal i bábu, to se mi stalo poprvé." No co! Moje babička plete! Na debaty o ostatních ručních pracích si musím půjčovat babičky cizích lidí.

   Dnes jsem se tedy normálně nasnídala, dočkala onoho balíčku a u našich nakonec měla (místo včerejších bramborků) koprovku. Triple win!

Nicméně, co tedy bylo v onom balíčku?

No samozřejmě jsme to dnes hned museli vyzkoušet.

Han: Tadáá! Tak jakej jsem? Budiš světlo!

Elena: My budeme mít světla na podlaze? Ne že by mě to tady zas až tak zaráželo.

Han: Dobře. Uznávám, že to ještě má svoje mouchy. Hlavní je, že to funguje. A teď mi to pomoc sundat.

Elena: Promiň, neposlouchala jsem tě. Zírala jsem na ten superkrátký vojenský sestřih.

Han: Přestaň se křenit! To doroste! Pomůžeš mi, než z toho světla totálně oslepnu?

Elena: Já bych ráda, ale už jsem oslepla , ...když jsem tě v tom sestřihu zahlédla :)

   Alespoň už na té hlavě něco má, ne? Správně tušíte, že jsem za nabitý včerejšek a dnešek nestihla na dollywork ani sáhnout, krom té... černé věci :)

   Snad se zítra zadaří lépe.

pac a pusu

aleen

 

igloo day

   Poté, co naše pokusné "jakostropy" neodpadly, shledali jsme s Hanem, že jsme dostatečně kvalifikovaní na připleskávání stopů v patře. Tmel lítal všude, dokud nám nedošel. A to jsme teprve v půlce jednoho křídla domu. Celý pytel tmelu mám u našich a vozím si ho po troškách. Na kole totiž 25 kilo vcelku jen tak nedám.

   A pak se mi ztratila kočka. Prolezla jsem její oblíbená prosluněná místa a nakonec jí našla v temném koutku, vloženou do té trochy místa nad haldou desek připravených na zítra. Nevyhnalo jí odtamtud ani to šílené pískání při řezání polystyrenu.

Jakmile nám došlo patlání, Myš s Augustem se měli pustit do uklízení zbytků. Pojali to po svém.   

Augusto: Ty hele, co kdybysme si postavili iglů?

Myš: Jdu do toho!

Augusto: Nechci slyšet ani slovo! Za daných podmínek je to mistrovské dílo.

Velice abstraktní mistrovské dílo moderního umění.

Myš: Uvědomuješ si, že naše abstraktní umění nejspíš půjde k zemi, jakmile si někdo v protějším domě kýchne?

Kočka se pořád válí na stejném fleku?Dobře. Tak když už máš vyspáno, co kdybys mi teda pomohla?

Typické! Co si sám neuděláš, nemáš.

pac a pusu

aleen

hiding place under renovation

   Augusto se samozřejmě nenechá jen tak vysypat z rozdělané tuniky a před Elenou se raději zašil na půdu. Tam se právě tvoří trámky, aby se střecha měla o co opřít.

Augusto: Jen abys věděl, neschovávám se. Přišel jsem si sem číst v herbáři.

Han: Tak to si přichvátni, mám je tu jen jako zatěžkávadlo.

Augusto: OK. Hele. Co je to támhle v koutě?

Han: Strop. To jsem tam připleskl jen tak cvičně, abych věděl, jestli to lepidlo správně mícháme.

Augusto: ale to už se tady nebudu moct postavit. I teď to mám jen tak tak.

Han: Neprovokuj někoho, kdo tu musí půl dne lézt po čtyřech!

   A k tomu chudinka ještě ani nemá paruku. Jakmile se na ty jeho vlasy jen podívám, otočí se mi ruce dozadu. Teď nám tu z půdy do všech stran čučí svorky a velká část knihovny. Vlastně číháme, až to uschne a zda se "jakostrop" neodloupne.

pac a pusu

aleen

halfway there

   Achjo. Zase začínají ty dny, kdy se jde do práce za tmy, a sotva se vrátíte, je zase tma jako v pytli. Zatím jsem nepřišla na foťáku na nastavení, které by mi za šera nesežralo barvy. Nedoschla nám barva na cípech, ale vršek tuniky je složený. Mimochodem nedodělaný, ale Augusto se do všeho cpe hned a s kuráží sobě vlastní, nehledí na špendlíky.

Nikdo další zrovna nebyl po ruce, tak se musel pochlubit alespoň kočce.

Toť vše. Na nic víc se už dnes asi nezmůžu. Teď z něj musím tu "tuniku" servat a došít. To nebude jednoduchý úkol, začíná se v tom nějak moc zabydlovat.

pac a pusu

aleen

painted to death

   Abychom nebyli obviněni, že jsme ani dnes na práci nesáhli, náhodou už máme obě vrstvy všeho, krom širokých lemů velkých cípů. Nakonec jsme se oba shodli, že zlatá je sice na béžové moc hezká, ale na Millerově hořčici není vůbec vidět. Došlo tedy na míchání, protože čistě bronzová zase byla moc tmavá.

   Vznikla tak divnozlatá barva, že se fotoaparát nezmohl ani na pořádné zaostření :)

Augusto: Tak a teď odpočíváme. A kdo nás bude rušit, toho zmalujeme!

pac a pusu

aleen

work can wait

   Po práci legraci, ale po legraci sušenky? No co to? Asi jsme všichni chytili nechucus pracus. Přísahám, že do noci ještě ty díly pomalujeme, to jenom teď se nám sušenky a káva zdají mnohem důležitější.

Augusto: Jsi si jistá, že je OK krmit draka sušenkama?

Zoe: Absolutně. Nic jí to neudělá, když je důkladně zapije kávou.

Víc bych se bála o draka, co sežere štětec naštorc.

Augusto: Přibrzdi, Puňťíku! Pojď sem a dej si radši sušenku! Pozlacovat šatstvo tě naučíme později.

Zoe: Ale uvědomuješ si, že jestli ho to necháš pozlatit, nemůžeš si pak stěžovat, že je to udělané na draka?

 
   Pochybuju, že by se Puňťíkovo hlavy dokázaly schodnout, co malovat první. Ale třeba by každá hlava mohla malovat na jeden cíp a budeme hotovi jednou tak rychle. Když nám nesežere štětec, ještě jeden tu někde je.

pac a pusu

aleen

How to train your dragon?

Věta včerejšího dne; "Mámo, na schodech je drak?!"

   Existují tři věci, které člověk u zubaře velice nerad slyší; 1. tady a tady je kazík, 2. tady praskla plomba a vypadne, 3. hele, jak se dole klube osmička! Slyšela jsem je všechny tři najednou a pak mi v polovině  opravování toho pahýlu přišla huba k sobě! Mám naprostý nárok na bolestné.

   Zašla jsem do Žlutého Tesca. Tak se u nás říká největšímu Vietkrámu v okolí a ten má všechno možné. Bolest jsem pak s matkou za neustálého tlachání o všem možném spláchla spoustou ostružinového vína. Krom běžných blbin do domácnosti jsem pořídila Myšce další pořadače, takže ráno dloubala dělicí přepážky. Stojánek na šperky jí poslala mamka.

Myš: Možná bys mohla zase sundat nějakou tu bednu ze skříně, když to máme do čeho třídit.

Zapomeň!

Po chvilce se k nám přidal Nicolka.

Myš: To jsi mi nakonec přišel pomoct?

Nicol: Ani ne, ale v kuchyni se nedá bejt. Probíhají tam totiž rytířské souboje na dracích.

Myš: Prosím tě, ty už to nepij ani zředěný!

Nicol: Ale tohle je kafe! V kuchyni je drak a není to Aiwa.

Meanwhile in the kitchen :)

Augusto: Vzdej se, lolitko, nemůžeš vyhrát!

Zoe: Nedušuj se! Do střehu, assassino!

Zoe: Já a Ťapka vám to nandáme!

Augusto: Do nich, Puňťo! Nedej se!

   Ano. Mamka si myslela, že ty draky nese vnoučatům. Nebyl o ně zas tak velký zájem, zatímco já (bréca stará, jak jsem byla označena) jsem se jich chopila ihned! Zůstali tam tak sedět na schodech, někdo je adoptovat musel. Aby nakonec Augusto neletěl na Puňťovi domů.

   No nic, je na čase vrátit se k šití.

pac a pusu

aleen

gold everywhere in 3...2...

   Dnes to bude fofrem. Zatímco já se jedu nechat mučit u zubaře, Augusto nevydržel a začal si pozlacovat, co si prostehoval. Dokonce k tomu přizval... ehm... dalšího "pomocníka"

Morgana: Makej, malej! Už bys měl šít, než se ti ztratí nit.

    A po 3 vteřinách už se nit ztratila pod domkem a kočka je vyvalená na sluníčku. Toliko k tomu pomáhání.

   A když už jsem konečně našla zub, jdu si ho nechat vlepit zpátky.

pac a pusu

aleen

little seamstress in training

   Včera jsem tu měla vloupačku! Přijdu domů z práce, nádobí umytý, kočka nakrmená, byt plný lidí, na stole mě čekalo kafe a v obýváku už probíhal Harry Potter marathon. Takovéhle vloupačky bych snesla i častěji, pokud by lupiči ještě myli okna beze šmouh :)

   Jen se lupiči moc nevyznali v kuchyni, nenašli olej do fritézy a jediný načatý byl WOK olej. Pokrčili rameny a šoupli ho tam. Naše hranolky a krokety chutnaly podezřele jako očesnekované langoše. Naprosto perfektní.

   Můj počítač byl zabaven a celý den sloužil jako domácí kino. Cokoliv, co se mohlo zašpinit, bylo pečlivě odklizeno stranou, tedy žádné tvorby jsem se ani nedotkla. Zatímco celé město pařilo pod klášterem, my debatovali o všem možném a zobali ty podivné hranolky. 

   Opět jsme se přesvědčili, že všechny ty filmy dohromady jsou pěkně nadlouho. Sice jsem trochu zničená, ale zase jsem mohla posnídat kousek žužu a turecký med. A dnes se tu snad v každém bytě klepou řízky, je to tu jak u datlů :D Přemýšlím, jestli ty naše řízky mám taky začít klepat hned.

   Abych trochu dohnala uloupený čas, dělo se od rána toto. Elena musela zlanařit ještě jednoho pomocníka.

Elena: Jenom tam najdi hnědou na podšívku.

Augusto: Jasně. Je jich tu asi jenom milion odstínů.

Elena: A kdybys nenašel, ve skříni je ještě krabice nití, pak mi sem pojď pomoct.

Augusto: Vystačím si s timhle, děkuju.

Augusto: Tak jak mi to jde?

Elena: Neber si to osobně, švadlena z tebe nebude. Držíš to jako prase kost.

Augusto: Tak to sorry, ale v životě jsem sešíval jenom vlastní kůži 

a ani to mi bez zvuku řinčících mečů v pozadí nikdy moc nešlo!

Elena: Nic menšího jsem od tebe nečekala :)

   Nepustíme ho ze spárů, dokud si neprostehuje všechny dílky na pomalování. A rozhodla jsem se. Nechám je pracovat a jdu mlátit do řízků :)

pac a pusu

aleen

 

toothfairy adventures

   Jaké jsem měla velkolepé plány na dnešek a nakonec za celý den se mi povedlo sesmolit jen Nicolkovi nové gatě. A moje matka měla "skvělý nápad", který voní po jahodách.

Co stojíš jako prkno? Vždyť už nemusíš chodit v trenýrkách.

Nicol:  Tiše, nebo si nás všimnou! Ty nevidíš, co za monstra se válí tamhle na zemi?

Aha :D Zmínila jsem, že nemáš boty, protože jsou ti všechny malé.

Maminka se nechá pozdravovat.

Nicol: CROGSY?! To nemůže myslet vážně!

Nicol: A postřehla, že jsou obě pravé, že.

Mě to složilo. A Wendee koneckonců taky. Ani ustát to nemohla.

Wendee: AHAHAHAHA! Má bránice! HAHA! Asi jsem si trochu učurla. HAHA

Nicol: Děkuji za veškerou podporu, jíž se mi od mých nejbližších dostává.

Radši budu chodit do smrti bos! 

   A teď abych vysvětlila, proč jsem zase probendila celý den a mám jen tohle. 

   Ráno jsem vstala a při čištění zubů kartáčkem vjela do prázdna (o.O) V noci jsem vyplivla kus "porcelánu" neznámo kam (nebo ho spolkla a to mě děsí víc) a z řezáku zbyl jen pahýlek a čep. Místo práce vzhůru k zubaři. Výborně. 

   Před výletem na zubní pohotovost jsem vtrhla ještě k matce. Ve vchodu se mě tak lekla, že se málem zavřela do botníku. Vypadám prý, jako po rvačce v baru :) Na tvorbu nového zubu se najde čas až v pondělí, což je super. Zmínila jsem, že je u nás tento víkend pouť? Budu opravdu za kočku :D

   Za hodinu už mám být na sraze... asi půjdu za kovboje s šátkem přes hubu. Když vám chybí zub zrovna takhle vpředu, bývá to docela poznat.

pac a pusu

aleen

another day out

   Kdykoli se z tahu vrátím za světla, považuji to za dobře zvládnutý den.

   Dnes jsem se konečně jela podívat na "synovce". Sice jsem z něj nevyrazila teta, ale zase mě potěšil; se s pláčem neobrátil naruby, když jsem ho držela. Za to jsem ho pozvala na nutrilon. Krom něj jsem si pochovala i tučňáka... teda jenom to bylo barevný a tlustý jako tučňák. Všichni se mě snažili přesvědčit, že se jedná o kočku.

   Předala jsem vlasy a s Jitulí trochu prošmějdila Plzeňské krámky. Už nám nevyzbyl čas podívat se do Elektry, škoda. I tak jsem ulovila několik drobnůstek, které budu moct rozdat o letošní Vánoční Víle (ó ano, člověk musí myslet dopředu).

  Aby ale moji drobečci nepřišli zkrátka. Poztrácely jsme s Elenou spoustu jehel, takže k došití Augustovi róby, bylo nových jehel třeba. A Hanovi se bude moct zadělat na paruku, dostal totiž lepidlo, silonku a háčky :) Každý chlap přece rád nosí silonky a celé večery háčkuje.

   Nejsou nadšeni, pro oba to znamená práci :)

Augusto očividně včera zapomněl pyžamo na gauči, takže se mu v něm vyspala kočka.

   Flámování skončilo. Vzhůru do práce.

pac a pusu

aleen

On the start of bad hair days

  Dnes dorazily vlasy. Han se k té bedně vrhnul z půdy tak rychle, až se divím, že mi na hlavu spadl jen on a kus polystyrenu a ne rovnou kladivo. A protože už vylezlo sluníčko, vylezl i Augusto. Wendee se k tomu nachomítla prostě ze zvědavosti, kdyby se v bedně náhodou našlo i něco pro ní.

Han: *heavy breathing*

Wendee: Co že dneska nejsi v pýžamu?

Augusto: Přece se nenechám roztrhat na kousky v pyžamu.

Opustím svět se ctí a v co nejlepších hadrech!

Han: *heavy breathing intensifies*

Wendee: Prosimtě, ten už dávno vychladnul. My do něj šijeme všichni a pořád. Je zvyklej.

Augusto: Když myslíš. Jenže vy jste všichni taková oprsklá sebranka podivných bytostí.

Han: Na druhou stranu jsem někde četl, jak jinýmu upírovi usekl ruce, schoval mu je a nějakou dobu na to ho osmahl na hranici. 

A to jenom proto, že se mu nelíbila jeho hra na housle.

Wendee: Ty teda umíš kámoše uklidnit, fakt že jo.

Augusto: (x .O)

Han: Awww. Ty jsou tak heboučký! Do smrti nebudu muset použít kondicionér.

Wendee: Ewww. Nemáme vás nechat o samotě?

Augusto: Můžu si, prosím, půjčit ten telefon?

Wendee: Jasně, na. Koho chceš volat?

Augusto: Rolničku. Zařizuju si urychlený odvoz.

Augusto: *little girl scream* Je to tady!!! Je to PROKLETÍ!

Wendee: Tohle teda vidím fakt poprvý v životě (o_O) Hustý!

   Teď musím nějak něžně Hanovi vysvětlit, že fialovou si objednala Jitule :( Ale zase chce ji jen na nějaké rainbow pseudo dready, třeba na něj ještě i něco vyzbude.

pac a pusu

aleen