Včera jsem tu měla vloupačku! Přijdu domů z práce, nádobí umytý, kočka nakrmená, byt plný lidí, na stole mě čekalo kafe a v obýváku už probíhal Harry Potter marathon. Takovéhle vloupačky bych snesla i častěji, pokud by lupiči ještě myli okna beze šmouh :)
Jen se lupiči moc nevyznali v kuchyni, nenašli olej do fritézy a jediný načatý byl WOK olej. Pokrčili rameny a šoupli ho tam. Naše hranolky a krokety chutnaly podezřele jako očesnekované langoše. Naprosto perfektní.
Můj počítač byl zabaven a celý den sloužil jako domácí kino. Cokoliv, co se mohlo zašpinit, bylo pečlivě odklizeno stranou, tedy žádné tvorby jsem se ani nedotkla. Zatímco celé město pařilo pod klášterem, my debatovali o všem možném a zobali ty podivné hranolky.
Opět jsme se přesvědčili, že všechny ty filmy dohromady jsou pěkně nadlouho. Sice jsem trochu zničená, ale zase jsem mohla posnídat kousek žužu a turecký med. A dnes se tu snad v každém bytě klepou řízky, je to tu jak u datlů :D Přemýšlím, jestli ty naše řízky mám taky začít klepat hned.
Abych trochu dohnala uloupený čas, dělo se od rána toto. Elena musela zlanařit ještě jednoho pomocníka.
Elena: Jenom tam najdi hnědou na podšívku.
Augusto: Jasně. Je jich tu asi jenom milion odstínů.
Elena: A kdybys nenašel, ve skříni je ještě krabice nití, pak mi sem pojď pomoct.
Augusto: Vystačím si s timhle, děkuju.
Augusto: Tak jak mi to jde?
Elena: Neber si to osobně, švadlena z tebe nebude. Držíš to jako prase kost.
Augusto: Tak to sorry, ale v životě jsem sešíval jenom vlastní kůži
a ani to mi bez zvuku řinčících mečů v pozadí nikdy moc nešlo!
Elena: Nic menšího jsem od tebe nečekala :)
Nepustíme ho ze spárů, dokud si neprostehuje všechny dílky na pomalování. A rozhodla jsem se. Nechám je pracovat a jdu mlátit do řízků :)
pac a pusu
aleen
No comments:
Post a Comment