Včerejšek aby čert vzal :D Nejdřív si k snídani udělám obložený chlebíček a než vytáhnu rolety a udělám kafe, na chlebu už mám jen kyselou okurku a máslo. Na parapetu se mlsně olizovalo zvíře.
(-__-) OK. Chleba s okurkou taky dobrej. A to byl jen kix number one.
Místo odjezdu na oběd k našim jsem musela čekat na PPL, který nepřijel a ani nezavolal. WTF? Tak tam volám, jakože co a kde a řidič mi tvrdí, že je tam neexistující adresa i telefon. Co prosím? A kdyby PPL nemělo správné číslo, jak by mi asi, do psí hlavy v rosolu, poslali to upozornění s číslem na řidiče?! Neva.
Druhý pokus dnes už vyšel. Balíček vypadal zajímavě :) Sice správné telefonní číslo, ale divné číslo popisné. Chudák řidič v papírech u sebe měl mnohem lepší mišmaš, jiný telefon i číslo popisné. Pobavila jsem se pak ještě jednou. Za chvilku mi totiž volal zas. Že má pro mě balíček :) Prostě zmotali tři Chotěšovský zakázky dohromady. To mě škrábni :)
Kix number three nicméně byl, že jsem potkala kámošky matku, kterak zrovna venčila děti. Babča si uvědomila, že nás čeká dlouhá zima a ona nemá co vyšívat. Cestou z procházky nás vcucnul můj byt. Celé odpoledne jsme trávily sháněním vzorů online a jejich tiskem. To vše na tom pomalém křápu, protože na mém lepším noťasu zrovna špunti sledovali Kung fu pandu.
Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě nic z toho nezaujalo. Dokonce několik těch vzorů na polštáře by se mi strašlivě líbilo v domku jako koberce. Jen by mě asi řachlo, kdybych to měla vyšívat. Večer u mě zvonila Dáša se slovy; "Že mi někdo pohlídá děcka, to mi přijde normální. Ale aby mi někdo hlídal i bábu, to se mi stalo poprvé." No co! Moje babička plete! Na debaty o ostatních ručních pracích si musím půjčovat babičky cizích lidí.
Dnes jsem se tedy normálně nasnídala, dočkala onoho balíčku a u našich nakonec měla (místo včerejších bramborků) koprovku. Triple win!
Nicméně, co tedy bylo v onom balíčku?
No samozřejmě jsme to dnes hned museli vyzkoušet.
Han: Tadáá! Tak jakej jsem? Budiš světlo!
Elena: My budeme mít světla na podlaze? Ne že by mě to tady zas až tak zaráželo.
Han: Dobře. Uznávám, že to ještě má svoje mouchy. Hlavní je, že to funguje. A teď mi to pomoc sundat.
Elena: Promiň, neposlouchala jsem tě. Zírala jsem na ten superkrátký vojenský sestřih.
Han: Přestaň se křenit! To doroste! Pomůžeš mi, než z toho světla totálně oslepnu?
Elena: Já bych ráda, ale už jsem oslepla , ...když jsem tě v tom sestřihu zahlédla :)
Alespoň už na té hlavě něco má, ne? Správně tušíte, že jsem za nabitý včerejšek a dnešek nestihla na dollywork ani sáhnout, krom té... černé věci :)
Snad se zítra zadaří lépe.
pac a pusu
aleen
No comments:
Post a Comment