Po usilovném hledání jakéhokoli zbytku, který by se dal proměnit na zkušební spodní tuniku, jsem to včera málem vzdala. Nakonec nás zachránila babička a její zbytky látky do dětského pokojíčku. To jsme ovšem ještě s Elenou nevěděly, jak si na sebe pleteme bič epických rozměrů.
Elena: Nu. Vcelku dobré. Možná nižší límec. Otoč se.
Elena: Taky cípy by to možná sneslo delší. Možná o číslo. Tak OK. Začneme naostro s původně plánovaným materiálem.
Svleč to, ať to můžu vyhodit.
Augusto: Jak vyhodit?
Augusto: To mi nemůžeš udělat! Tohle je moje budoucí pyžamo!
Elena: To myslíš naprosto vážně?
Augusto: Smrtelně vážně!
Elena: O...K. Tak teď potřebuju barevné nitě ... a flašku vodky!
Dnes budu tedy v práci místo svačení vytvářet Rolničky budoucí noční můru. Také si dokážu představit Eziův výraz, až ho v tom někdy spatří. To by se klidně mohlo stát, jestli Augusto někdy "zaspí do práce" :D
Ovšem v případě, že bude muset někoho "uklidit" na gayparádě, je připraven splynout s davem.
pac a pusu
aleen
No comments:
Post a Comment