Věta včerejšího dne; "Mámo, na schodech je drak?!"
Existují tři věci, které člověk u zubaře velice nerad slyší; 1. tady a tady je kazík, 2. tady praskla plomba a vypadne, 3. hele, jak se dole klube osmička! Slyšela jsem je všechny tři najednou a pak mi v polovině opravování toho pahýlu přišla huba k sobě! Mám naprostý nárok na bolestné.
Zašla jsem do Žlutého Tesca. Tak se u nás říká největšímu Vietkrámu v okolí a ten má všechno možné. Bolest jsem pak s matkou za neustálého tlachání o všem možném spláchla spoustou ostružinového vína. Krom běžných blbin do domácnosti jsem pořídila Myšce další pořadače, takže ráno dloubala dělicí přepážky. Stojánek na šperky jí poslala mamka.
Myš: Možná bys mohla zase sundat nějakou tu bednu ze skříně, když to máme do čeho třídit.
Zapomeň!
Po chvilce se k nám přidal Nicolka.
Myš: To jsi mi nakonec přišel pomoct?
Nicol: Ani ne, ale v kuchyni se nedá bejt. Probíhají tam totiž rytířské souboje na dracích.
Myš: Prosím tě, ty už to nepij ani zředěný!
Nicol: Ale tohle je kafe! V kuchyni je drak a není to Aiwa.
Meanwhile in the kitchen :)
Augusto: Vzdej se, lolitko, nemůžeš vyhrát!
Zoe: Nedušuj se! Do střehu, assassino!
Zoe: Já a Ťapka vám to nandáme!
Augusto: Do nich, Puňťo! Nedej se!
Ano. Mamka si myslela, že ty draky nese vnoučatům. Nebyl o ně zas tak velký zájem, zatímco já (bréca stará, jak jsem byla označena) jsem se jich chopila ihned! Zůstali tam tak sedět na schodech, někdo je adoptovat musel. Aby nakonec Augusto neletěl na Puňťovi domů.
No nic, je na čase vrátit se k šití.
pac a pusu
aleen
No comments:
Post a Comment