Kdykoli se z tahu vrátím za světla, považuji to za dobře zvládnutý den.
Dnes jsem se konečně jela podívat na "synovce". Sice jsem z něj nevyrazila teta, ale zase mě potěšil; se s pláčem neobrátil naruby, když jsem ho držela. Za to jsem ho pozvala na nutrilon. Krom něj jsem si pochovala i tučňáka... teda jenom to bylo barevný a tlustý jako tučňák. Všichni se mě snažili přesvědčit, že se jedná o kočku.
Předala jsem vlasy a s Jitulí trochu prošmějdila Plzeňské krámky. Už nám nevyzbyl čas podívat se do Elektry, škoda. I tak jsem ulovila několik drobnůstek, které budu moct rozdat o letošní Vánoční Víle (ó ano, člověk musí myslet dopředu).
Aby ale moji drobečci nepřišli zkrátka. Poztrácely jsme s Elenou spoustu jehel, takže k došití Augustovi róby, bylo nových jehel třeba. A Hanovi se bude moct zadělat na paruku, dostal totiž lepidlo, silonku a háčky :) Každý chlap přece rád nosí silonky a celé večery háčkuje.
Nejsou nadšeni, pro oba to znamená práci :)
Augusto očividně včera zapomněl pyžamo na gauči, takže se mu v něm vyspala kočka.
Flámování skončilo. Vzhůru do práce.
pac a pusu
aleen
No comments:
Post a Comment