Včera se nám tu nehoda ve vchodě postarala o menší adventure time. Požárek a pak plyn? Výborně. Nikomu se nic nestalo, trocha paniky a na chodbě smrad, jako když se stonožka zuje. Ze včerejška jsem tedy neměla krom větrání a řvoucího vystresovaného zviřátka v přepravce nic. Ani fotku, protože smrad se fotí blbě. Vůbec jsem nezáviděla těm chudákům, co jsem je dnes ráno slyšela vstávat na šestou do práce. Co naplat.
Dnes oproti tomu, jsme zvládli konečně trochu pohnout s Augustovou košilí! YAY! Nikdo není nadšenější než on.
Elena: A pak, že s tím nikdy nebudem hotovi. Co na to kritický oko?
Augusto: Jo jo. Šlo by to.
Také jsme pomalovali pás u kalhot první vrstvou. Ta teprve schne, takže je beztak dříve než ve středu hotové mít nebudeme. Už má alespoň košili, tedy už to s ním nebude ak k nevydržení.
Kočička se pro případ další evakuace raději zdržuje na batohu rovnou.
Upozorňuji, že jsem jí připravila pelíšek, aby se mohla slunit! Dokonce jsem ho i posouvala spolu s putujícím sluncem (._.) Nic není tak pohodlného jako spousta zipů a přezek.
pac a pusu
aleen
No comments:
Post a Comment