Dnes se opět nedělo nic zajímavého. Domalovala jsem strop a stále čekám na nějaký záchvat inspirace ohledně mraků. Nechci nic the-Simpsons-style. Vlastně si ani nejsem tak jistá, jestli vůbec nějaké chci. Řešila jsem oblačné dilema tak usilovně, že se mi z toho přetrhl náhrdelník.
Zatímco jsem ho opravovala, všimla jsem si hrstky korálků na dně košíčku. Takové hezky modré jsou, to by mohlo klapnout. Rozhodla jsem se, že by šlo uplatit Chiquitu, aby konečně sundala tu "elfí zbroj". Takže. Not ipressed.
Chiquita: To budeš muset víc přitlačit, abys mě uplatila. Nic nevracím!
Jak to z ní sundat a nepoužít násilí? Co takhle jí zkusit ukecat?
Jenže místo rozumného ukecávání si tihle dva spolu nerozumně šeptali. A výsledek? Musím jí předat zbytek barvy. Děsí mě to, protože je jí ještě polovina vanilkové zmrzliny. Nicméně nejspíš nakonec vyhraje. Stejně by mi zbylá modrá barva byla na nic.
Dobrá tedy. Vyhráli jste. Barva je vaše. Chci si vzít elfí zbroj zítra do práce, hodí se mi k šatům... Ale bojím se. Moc se bojím.
pac a pusu
aleen
No comments:
Post a Comment