sewing with the speed of an average snail

   Včera jsme vyrazili do lesa skoro ještě za tmy. Všichni vědí, že houby nerostou, jenom aleen a soudruh Říček se prostě musí jít přesvědčit osobně. Dopoledne jsem se tedy místo šití procházela po lese. Navíc bych stejně nefigurovala jako houbař, všichni kámoši mě do lesa tahají jako GPS. Nenašli jsme jedinou houbičku, ale zato spoustu "hřibů podpapíráků". A to jsem málem přišla pozdě do práce.

   Po práci tedy nastal čas límce. Na ryze noční tvořivý záchvat vypadá vcelku dobře, ne? Hned jsme ho všily.

Augusto: Ne že bych si stěžoval, ale...

Augusto: Proč to má ty zlatý knoflíky i zevnitř?

Elena: Nehuč! Ve tři ráno bys taky začal nažehlovat kdeco kdekam!

Dnes budeš rád, jestli rukávy přijdou kam mají.

   Pravda no. Tohle byl menší error. Naštěstí nebude vidět. Nejdřív se pozlatím až k lokti a teď tohle?! Můžu být ráda, že jsem se neprobudila se zlatýma tečkama nažehlenýma ještě někde na těle :)

pac a pusu

aleen